Práh mezi světy I.

Právě kněţí, mající ušlechtilé cíle před sebou, mohli by při těchto seancích zasáhnout mnohdy
ve prospěch přítomných i ve prospěch projevujících se bytostí.
Nepřátelstvím proti spiritistům se stále se šířící spiritism se světa nevyhladí. Naproti tomu
usměrněním a zušlechtěním jeho tendence prospělo by se velice celku i náboţenskému ţivotu,
neboť právě mezi spirity jest velmi mnoho lidí opravdově a čistě věřících.
Pohlíţím-li na věc s tohoto stanoviska, pak naprosto nechápu, proč církve opouštějí své
ovečky na cestě nového poznávání a nesnaţí se jít s duchem času, který od nich přímo ţádá,
aby se přiklonili ke spiritismu.
Zdá se však, ţe se v církvi něco děje, zejména v církvi katolické, neboť sám papeţ nařídil prý
biskupům, aby nařídili dále kněţstvu věnovat se studiu okultních věd. To by byl ovšem velmi
závaţný krok kupředu.
Dalším nebezpečím špatně chápaného spiritismu je na mnoha místech vyvolaná zvědavost po
poznání jiných odvětví duchovního ţivota, zejména touha oddat se různým magickým
cvičením a úkonům.
Byl jsem jiţ v mnoha a mnoha případech svědkem toho, kam takové spirity přivedla touha
vyuţít neznámých duchovních sil. Takoví spirité se stávají zpravidla obětí své zvědavosti,
neboť síly ty je ovládnou a přivedou do blázince.
Tvrdí-li někteří lékaři o spiritismu vůbec, ţe přivádí lidi do blázince, je to tvrzení nesprávné.
Spiritism sám o sobě, pravý, správný, ať vědecký nebo pro poučení pěstovaný, nemůţe nikdy
nikoho do blázince přivést. Faktem však je, ţe přivádí do blázince lidi takové, kteří překročují
meze nám dovolené a chtějí vyniknout nad ostatní zvláštními schopnostmi duchovními, do
kterých však ještě nedorostli.
Velikým nemravem ve spiritismu jsou také některá media, která se domnívají, ţe musí mluvit
v kaţdé seanci a za kaţdou cenu. Nemohou-li přijít sami do transu, nebo nemůţe-li se jimi
ţádná bytost projevit, tu namístě, aby pravdivě tuto indisposici přiznali, sahají k podvodu.
Zavrou oči, jako by opravdu byli v transu a mluví, mluví. Ovšem, ţe to také podle toho
vypadá.
Prostí, důvěřiví lidé seanci přítomní, nepoznají tento klam a domnívají se, ţe mluví s nimi
opravdu duchovní bytost ze záhrobí. Kdyby však taková media věděla, jakou zodpovědnost
tím na sebe béřou, kdyby si uvědomila, jakou karmu si tím připravují, co je za to v záhrobním
ţivotě očekává, pak by si to jistě dobře rozmyslela. Tento klam je praobyčejnou lţí a podvodem,
a to jiţ samo o sobě prozrazuje nízkost duše dotyčného media.
Dále ještě chtěl bych spiritům zdůraznit, ţe se v jejich kruhu nemůţe nikdy projevit ţádná
bytost z vyšší úrovně, neţ na jaké úrovni oni v duchovním světě stojí. Přicházejí-li do sedánek
lidé neočištění od svých denních hříchů a spáchaného zla, a dovedou-li ještě přede dveřmi,
kde se má seance konat, jeden druhého pomlouvat, přicházejí-li plni zášti, nenávisti, závisti a
nelásky, pak ovšem nemohou se dovolat bytosti z vyšší úrovně, která by jim přinesla
povznášející, zušlechťující pokyny a rady. Takoví spirité udělali by dojista lépe, kdyby se
vůbec nescházeli, neboť svými schůzkami pravý spiritism znesvěcují.
Je zapotřebí ještě mnoho a mnoho práce, aby se spiritism očistil a stal se opravdu tím, čím má
být.
Velikou zásluhu na tomto poli práce má Radvanické sdruţení spiritů se svou „Psychickou
revue“, která vychovává skutečně k ideálnímu spiritismu. Nelpí jen a nezastavuje se na
pouhých sedánkách, nýbrţ věnuje se studiu psychického ţivota ve všech směrech.
Aţ všichni spiritisté půjdou touto cestou, kterou radvanická „Psychická revue“ naznačuje, pak
také všichni spiritisté budou poţívat takové úcty, jaké se ve svém okolí těší radvaničtí. Pouze
spirité sami mohou se zaslouţit o to, aby lidé nepohlíţeli na spiritism s úsměškem, ale s
patřičným respektem, jako na věc, která nám otvírá studnici nového, tajuplného, pro náš ţivot
tak důleţitého vědění.
107