Práh mezi světy I.

necitelným bylo nám dáno najevo, ţe my jsme těmi ţebráky, kteří musí být pokorně a
neskonale vděčni těm, kteří nám ve své blahosklonné dobročinnosti dárky podávali.
Byla to tehdy nadílka velikých obřadů a honosnosti, ale postrádala vší lásky. Nešetřila v
ničem důstojnosti člověka a vším tím, co se při ní dělo, vyvolávala v duších dětských poznání
nespravedlivosti lidské a probouzela i pocit nepřeklenutelné propasti mezi boháčem a
chudinou. Proto také styděl jsem se pak nosit zimníček, který mi byl tímto způsobem dán.
Zdálo se mi, ţe by kaţdý na mne ukazoval, ţe jsem také jedním z těch bídných, kterým
veřejná dobročinnost musela pomoci, a proto nosil jsem raději starý, maminkou mi pěkně
vyspravený kabát, který dostala v jedné rodině za svoji práci.
Nezáleţí rozhodně na tom, co se dává nebo podává, ale velmi a především záleţí na tom, jak
se to podává.
Jistě jiţ od té doby i v tomto směru nastal pokrok ve formě a způsobu vánočních nadílek pod
bohatě ozdobenými stromečky. Věřím, ţe se tak muselo státi, kdyţ se tento zvyk přestěhoval
z velkých měst i do nejmenších vesniček a v poslední době i na ulice velkoměsta. Sbírky pod
vánočními stromky na ulicích jsou všem křesťanům velmi vhodnou příleţitostí projevit lásku
svou k neznámým trpícím a způsobit tak radost i cizím, mnohde aţ příliš strádajícím dětem.
Je rozhodně lépe zůstat anonymním dárcem neţ nutit obdarovaného, aby se díval na dámu
šustící hedvábím, která je v pořadatelstvu nadílky a čeká, aby jí obdarovaní vděčně a pokorně
líbali ruku. Dárky, uloţené pod vánoční stromek v předvečer zrození Jeţíše Krista, nemají být
ničím jiným neţ projevem naší čisté lásky, nechlubící se tím, co jsme učinili.
Jen tak můţeme pochopit veliké mysterium, které se ve veliké noci vánoční uskutečnilo, a
které přineslo celému světu spásu a vykoupení. Dnešní svět nepotřebuje ničeho tolik, jako
právě lásky. Jen tato láska je schopna nejjistějším způsobem spasit celý svět, všechno lidstvo
na světě učinit šťastným. a navrátit mu rajské doby.
Bohuţel, lidé dnešní doby poslouchají raději dále hada z rajské zahrady neţ by poslechli
Toho, který na svět přinesl lásku.
A jak přišel na svět Pán Jeţíš Jak se objevil mezi námi On, Syn Boţí, On, Král králů, On, náš
Pán a nejlepší učitel a vůdce
Nepřišel v nádheře, nezrodil se v královském paláci, ale v chudobě, ve chlévě, aby nám
ukázal, ţe láska ke svému zrození nepotřebuje bohatství, zlata, ani nádhery, nýbrţ jen čisté,
pokorné srdce lidské. Jeţíšovo zrození v chudobě značí také, ţe přišel právě pro ty nejchudší,
kteří nejvíce strádají a kteří nejvíce potřebují lásky svých bliţních. Jeho chudoba jest nám
příkladem oběti, v níţ má vrcholit naše láska k bliţnímu, zejména k tomu nejchudšímu,
nejpotřebnějšímu.
Památku zrození Pána Jeţíše Krista v Betlémě nemáme zase oslavovati jen jídlem a pitím,
nepravými radovánkami a všemoţnými zábavami. Právě naopak máme pokorně a v tichu
meditovat o tomto velikém mysteriu a v duchu se snaţit přivolávat do svého nitra Krista,
který se i pro nás zrodil, abychom i my byli jím naplněni a nezapomněli nikdy, ţe máme
povinnost duši svou zachovávat v takové čistotě, aby On skutečně mohl v nás trvale
přebývati.
Pochopíme-li správně památku zrození Páně, pak také porozumíme správně významu
následujícího období, které pokračuje od zrození Páně aţ do Popeleční středy. Lid jmenuje
toto období masopustem a uţívá v něm všech světských radovánek, tanečních zábav,
karnevalů, ale na pravý účel této doby ani nepomyslí. Špatně si vysvětluje onu dobu po
zrození Páně, která má být dobou radosti p r o n a š i d u š i . Ona se má radovat z příchodu
veliké Lásky Boţí na svět a vést ţivot čistý, zasvěcený radostem duchovním. Světské
radovánky, kterým se lid bez míry oddává, Krista neustále popírají a k němu se neznají.
Jen tehdy, dáme-li přednost radovánkám duchovním před světskými, proţili jsme správně
dobu, která nás přivede k mezníku mezi zrozením a smrtí, kterým jest Popeleční středa.
59