Práh mezi světy I.

jediné, čím ţijeme, v čem ţijeme a proč ţijeme je jen duchovní a ne pozemský ţivot. Celý náš
ţivot řízen je Duchem, všude jen Duch Boţí působí. Všude, kde jaký ţivot se objeví, a ten je i
v nerostu, rostlině a zvířeti stejně jako ve člověku, všechno, co kolem sebe vidíme, prolnuto je
Duchem. Všechno má své astrální tělo - ať to lidé uznávají nebo popírají - nic na tomto
duchovním zákoně nezmění. Dnešní doba jest právě na přelomu z rozumářského,
hmotařského ţivota do ţivota psychického, duševního.
Kéţ jste i vy pochopili svoji podstatu duševní i duchovní a své povinnosti z toho vyplývající!
14. Mystika a Terezie Neumannová z Konnersreuthu
(Přednáška proslovená 7./I. 34 na Kladně.)
Co jest mystika, dá se vyjádřit prostě jedinou větou: mystika je tajuplné spojení s Bohem.
Přes tuto naprosto jasnou a přesnou definici tohoto pojmu slýchám přece velmi často, ţe se
slova „mystika“ zneuţívá k pojmenování věcí, které s pravou, čistou mystikou nemají pranic
společného.
Tajuplného spojení s Bohem můţe dosíci kaţdý, ovšem, splní-li jednu jedinou základní
podmínku: celý jeho ţivot nesmí ani v jediném kroku porušit neustálou harmonii s Bohem a
Boţími Zákony.
Nelze si představit mystika, v jehoţ srdci by vedle lásky k Bohu bylo místečka pro nenávist
třebas jen vůči jednomu jedinému člověku na světě. Nelze si představit mystika, který by
dovedl někomu na světě ublíţit, který by svoje sobecké, prospěchářské zájmy stavěl výše neţ
příkazy Boţí.
Tuto nejzákladnější podmínku k dosaţení opravdového spojení s Bohem mnozí přehlíţejí.
Domnívají se - ovšem ţe mylně, ţe k tomuto spojení postačí jim úplně, kdyţ se ve zboţném
soustředění vytrhnou na chvíli ze svého všedního ţivota, ať je jakýkoliv.
Takovým lidem, byť by se i v těchto ojedinělých chvílích sebe více k Bohu soustřeďovali,
nepodaří se nikdy opravdu se s Bohem spojit, protoţe všechno to, čím ve svém denním ţivotě
harmonii s Bohem porušili, tvoří nepřekonatelnou překáţku. Stejně bezúspěšná a marná musí
zůstávat jejich námaha, pokoušejí-li se dosáhnout spojení s Bohem cestou umělou. Mnozí
provádějí i různá cvičení, jimiţ dospívají však ke všemu moţnému, jenom ne k opravdové
mystice.
Ti, kteří se namáhají vyvolat v sobě různé duchovní síly, aniţ by nejprve prošli
nejdokonalejším ţivotem evangelickým, tedy ţivotem přesně dle učení Jeţíše Krista,
dopouštějí se velikého poklesku, protoţe násilím a nepravou cestou chtějí získat něco, co jim
nenáleţí, čeho si dosud nezaslouţili, a co bylo slíbeno jen těm, kteří uposlechli a věrně
následují slov Kristových:
»Kdo ve mne uvěří a za mnou půjde, bude konati tytéţ skutky jako já, ba nad to i větší, neboť
já jdu k Otci.« a dále:
»Kdo mne miluje, slov mých zachovává, a kdo tak činí, toho Otec miluje, a k tomu přijdeme a
příbytek svůj si u něho učiníme.«
Z těchto slov je naprosto jasně zřejmo, kdo jedině můţe očekávat, ţe se mu dostane některého
z darů Boţích, vyrůstajících jen z opravdového, tajuplného spojení s Bohem. Všechny ostatní
postranní cesty, které se tomuto zákonu vyhýbají, jsou falešné a lidem velmi škodlivé. Vedou
zpravidla buď do blázince, nebo do nemocnice, případně i do kriminálu.
Lidé, kteří chtějí touto falešnou, tak zvanou „mystickou“ cestou vyvolat v sobě nadpřirozené
síly, nedokáţí zpravidla vůbec nic. Podaří-li se jim však přece vyvolat různými cvičeními síly
duchovní, pak tyto síly ovládnou je, neboť se jim nedostává ani síly ani schopností, aby oni
zvládli je sami. Výsledek bývá pak velmi smutný a nepravý mystik končívá obyčejně v
blázinci.
96