Práh mezi světy I.

Zanechte středověkého lpění na ustanoveních lidských! Otevřte lidu knihu Světla a Pravdy, a
vykládejte učení Jeţíše Krista tak, jak On je přinesl, jak On je posvětil! Vše ostatní, lidské,
rozumářské - odstraňte! A podaří-li se vám to, pak uvidíte, jak se pohrnou zase do církví
vašich lidé zpět. A pohrnou se k vám jistě ihned jakmile poznají, ţe i vy jste pochopili
vesmírový vývoj duchovní.
A Tebe, Pane Boţe, i Tebe, spravedlivý Vůdče náš, vroucně prosím - poţehnej všem tuto
práci.
8. Duchovní význam velkých svátků
(Přednáška proslovená 4./III. 32 ve »Společnosti pro mystická studia« v Praze.)
Všechny naše velké svátky, vánoční, velikonoční i svatodušní, mají hluboký význam
duchovní, kterého však namnoze i věřící křesťané dnes málo dbají. Třebaţe zachovávají se
všeobecně tradiční zvyky, symbolisující památku nejvýznamnějších dnů křesťanských,
málokdo si dovede uvědomit, co se vlastně v těchto svátečních dnech oslavuje a čeho je
zapotřebí, aby účastenství na těchto oslavách bylo u kaţdého jednotlivce opravdové, vnitřní,
duchovní.
Proto zamysleme se trochu nad významnými svátky křesťanského kalendáře a připomeňme si
jejich podstatu a pravý význam.
Začněme hned svátky vánočními a jim předcházejícím adventem.
Po celý čas adventní věřící křesťan má se připravovati na veliké mysterium spojené s
narozením Pána Jeţíše Krista. Po celou dobu adventní kaţdý má se snaţit, aby sám sebe
poznal, své skutky zhodnotil a své duchovní »já« co moţno nejdokonaleji očistil, aby bylo
připraveno na zrození Krista, který má se zroditi v něm. Jinak, kdyby se byl Pán Jeţíš v
Betlémě i statisíckrát zrodil, a nezrodil se také v nás, v našem nitru, nic by nám to neprospělo.
Zrození Krista v nás je naplnění naší duše Láskou Boţí, a proto se máme snaţit toto veliké
zrození Lásky v nás si uvědomit. Celý ţivot náš, všecky naše skutky i slova mají být jiţ
v celém adventě tak zušlechťované a řízené, abychom v den veliké památky zrození Jeţíše
Krista mohli se opravdově, upřímně radovat, ţe i v nás se zrodil On, nejvyšší Láska Boţí, a ţe
my sami se přičiňujeme a budeme přičiňovati, aby se tato Láska námi neustále projevovala. A
to ne jen na Štědrý den, ale po celý rok, a také ne pouze jen k našim nejbliţším, nýbrţ ke
všemu tvorstvu.
Štědrý den připomíná nám tuto naši celoţivotní povinnost a je zároveň jen malou ukázkou
toho, jak dovedeme svou lásku projevit těm, které milujeme. Láska Boţí v nás musí však
dokázat rozhodně více, neţ v předvečer zrození Páně obdarovat své nejdraţší. Láska tato musí
se projevovat v našich činech i slovech po celý rok a nesmí zůstat omezena jen na nejuţší
kruh rodiny.
Podle učení Pána Jeţíše Krista jsme všichni bratři, a máme se všichni navzájem milovat, jako
On miloval nás, a v lásce své navzájem si pomáhat. Rodina naše s našimi nejbliţšími jest
vlastně jenom školou lásky všeobecné. Čím více dovedeme svou lásku zevšeobecnit, tím blíţe
jsme nejvyššímu ideálu, který kaţdý křesťan má míti před sebou - to jest, aby Kristus nejen
v nás se zrodil, nýbrţ aby také mohl v nás přebývati. On to jest - přebývá-li v nás - který se v
kaţdém našem láskyplném činu i v kaţdé naší láskyplné myšlence v nás a námi projevuje.
Proto také Štědrý večer nemáme slavit jen dobrou večeří a rozdáním dárků svým nejbliţším.
Večer tento ţádá od nás alespoň chvíli ticha, abychom si v radostném očekávání zrození
Krista v nás mohli uvědomit svou povinnost pro celý další ţivot, nebo alespoň pro nejbliţší
rok. Nikdy nemáme připustit, aby štědrovečerní připomínka byla zahlazena naší nestřídmostí
a poţitkářstvím.
56