Práh mezi světy I.

Úvod
Po letech přemýšlení a hledání Věčné Pravdy dočkal jsem se chvílí, kdy soustředěné ticho
kolem mne a klid ve mně rozhrnoval přede mnou oponu tajemna. V těchto chvílích, stoje na
prahu mezi světy, nacházel jsem spojení mezi ţivotem hmotným a duchovním, dnešním i
posmrtným, pozemským i věčným. To, co jsem z tohoto spojení dovedl vytěţit, to, co jsem
dovedl z něho zachytit, odhodlal jsem se po dlouhém uvaţování napsat a vydat ve sbírce
»Práh mezi světy«.
Tak vznikly tyto rozpravy, v nichţ nikdo nehledej vědeckých poznatků. Přijímej je jako
projevy srdce, chápej je kaţdý jen svým citem, který je také diktoval. Nejsou to úvahy
rozumářské. Jsou to pouhé poznatky duchovní, odposlouchané tóny vnitřního hlasu. Mnohé z
těchto poznatků vynořily se jako netušené inspirace na samotném podiu přednáškovém.
Mají jediný úkol: probudit duše lidské ze spánku hmotařského ţivota k jitřnímu Svítání
poznání Pravdy Věčné a k duchovnímu ţivotu, vybudovanému na lásce. Proto neříkejte - ne -
dokud jste nečetli. Nemusíte ani říkati - ano - aţ přečtete. Přemýšlejte. Miliony cest vedou k
poznání jediné Pravdy nadevším.
Byla to moje předrahá matka, která poloţila v mé duši první základy k poznání pravého
B o h a - B o h a L á s k y . Proto také její památce věnuji tyto své rozpravy.
Pavel.
1. Bůh a člověk
(Přednáška, proslovená 27./II. 28 v Jablonci n./Nisou.)
Málo lidí na světě stará se o to, odkud jsme přišli, kam spějeme, a jaký je pravý účel našeho
ţivota zde na zemi. Mnoho lidí svým rozumářstvím a touhami po pohodlném ţivotě a
poţitcích všech moţných druhů vyplní si svůj ţivot tak, ţe si ani neuvědomují, ţe je nad námi
veliká Moc, která všechno řídí, všechno co přijímáme, nám dává. Ale tato veliká Moc dala
nám také zákony, kterými se kaţdý jedinec, vtělující se na svět, musí řídit. Ale mnoho lidí
uznává za pohodlnější neţ podřídit se těmto zákonům, raději popírat jsoucnost Boha,
nejvyššího soudce a zákonodárce, ţít podle své vůle a nezachovávati ničeho ze zákonů
Boţích. Tím se však ochuzují o veliké milosti, které jim nejmoudřejší a nejlaskavější Otec
nebeský je ochoten v kaţdém okamţiku udělit, jen kdyţ se k němu obrátí jako děcko s plnou
důvěrou a láskou. A takoví lidé se nezabývají ani otázkou našeho původu, našeho vzniku, ani
otázkou, proč jsme na tomto světě, kde proţíváme mnohdy i veliká utrpení, a to bud' z
neznalosti zákonů Boţích, nebo pro nezachovávání jich.
Je proto třeba uvědomit si především náš vznik a vznik celého vesmíru.
Evangelium Sv. Jana začíná slovy: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a Bůh byl
to Slovo. - A Starý Zákon v Genesi uvádí, ţe na začátku nebylo nic, a přece byla Prapodstata
všeho jiţ před počátkem vesmírového vývoje. Tato Prapodstata všeho, to byla ona veliká,
moudrá, všemocná Síla, to byl Prapočátek všeho, jemuţ od začátku světa byla dávána různá
jména, a jemuţ my říkáme Bůh. Ale to není to pravé jméno, neboť nikdo ze smrtelníků nesmí
je vyslovit, je nade vše svaté. A proto ţidé uţívali jména Jahve - Jehova, my jména Bůh.
Tento Bůh, tento Prapočátek, Prapodstata všeho, Síla, existující od věčnosti do věčnosti,
rozhodla se ze Sebe vytvořit ţivot nový, aby sama tato Prapodstata, Prapříčina nacházela ve
vlastní své tvorbě neustálé zdokonalování. V této tvorbě vedle své moci musela vydati -
vydechnouti ze sebe inteligenci, neboť k tvoření bylo zapotřebí nejen síly - to jest moci -
nýbrţ také inteligence. A tak z jednoho Boha a z jedné síly máme dva mocné prvky, které
3