Práh mezi světy I.

Aţ tato zásada, která je nevyhnutelným poţadavkem obrody veřejného ţivota, vnikne do duše
kaţdého člověka, ať továrníka, rolníka, ţivnostníka, řemeslníka nebo dělníka, pak přinese
celku nejkrásnější ovoce.
Boţí poţehnání nemůţe přijít nikdy tam, kde rozhoduje jen sobectví, jen touha po vlastním
zisku, ukájená třebas i na úkor ostatních spolubliţních. Vidíme to na příkladech, kam vedla
bezohledná chamtivost a hamiţnost. Zašla aţ k největším podvodům a končila v kriminále.
V ţádoucí obrodě veřejného ţivota ţivotem duchovním, a to stejně v hospodářství jako v
průmyslu nebo v ţivnostech, u obchodníků nebo rolníků, všude musí platit příkaz Kristův:
»Hledejte nejprve království Boţího na zemi a spravedlnosti jeho, a v š e o s t a t n í b u d e
v á m p ř i d á n o .«
Jen takové podniky, které budou vytvořeny pod zorným úhlem tohoto příkazu, mohou se
nadít největšího poţehnání Boţího a tím také neobvyklého úspěchu.
Obrodu veřejného ţivota ţivotem duchovním měly by vlastně začínat jiţ školy, které mají
příleţitost působit jiţ na nejútlejší mládeţ. Nestačí, dává-li škola mladým pouze vzdělání.
Kdyby i největší učence vychovala, a zanedbala přitom výchovu charakteru, zůstává velký
kus její práce nevykonaný.
V duchovní výchově hraje velkou úlohu výchova náboţenská. Laická morálka, která se
zavádí na místě vyučování náboţenství, zůstává bez účinku, protoţe nebudí respekt u
posluchačů a chybí jí pravá autorita. Takové morálce můţe dát sankci jediné Bůh. Jen před
Bohem lidé dovedli mít respekt. Jen pro spravedlnost Boţí se vyhýbali více skutkům zlým
neţ dnes, kdy lidu bylo náboţenství vzato a nic v náhradu za ně nebylo mu dáno.
Nepociťuje-li člověk nad sebou vyjimečnou autoritu, nemá-li před ní opravdovou úctu, pak se
velmi snadno uvolní nejen mravy, nýbrţ i jeho zásady morální. Pomyslí si pouze: Morálka,
kterou mi lidé hlásají, je od lidí, a ta mne nezavazuje, abych své sobecké choutky
neuplatňoval třebas i lţí, podvodem, nactiutrháním nebo nemravným ţivotem.
Stejně jako falešně pochopená demokracie, tak i falešně chápaná laická morálka můţe
způsobit veliké škody v ţivotě jednotlivců i v ţivotě celku.
A přece ţádnou laickou morálkou, ţádnými rozumovými názory ani těch nejpokrokovějších
lidí se neodstraní fakt a existence Boha, který všechno řídí a celý vývoj lidstva má v rukách.
Je velký rozdíl, vede-li výchova lidu, zejména mládeţe, k Bohu, dárci dobra, cestou
náboţenskou, anebo dává-li se lidu na vůli. aby svého rozumu a své vůle zneuţil k přijímání
vlivů zla a k působení zla.
Reforma školská, která je v poslední době v proudu, měla by pamatovat na to, aby se ve
školách věnovalo více času výchově mravních charakterů. Proto by bylo jistě důleţitější, neţ
učení se historických dat různých válek, pro dnešní dobu bezvýznamných, učit mládeţ znáti
veliké charaktery lidí světových dějin, kteří pro celek, pro lidstvo nejvíce vykonali. Mezi
těmito příklady velikých muţů, kteří se zaslouţili na poli vědeckém, literárním nebo
politickém, museli by však být uváděny i příklady těch, kteří usilovali o duchovní povznesení
lidstva.
Jsou to vţdycky příklady, které táhnou více neţ pouhá slova. Ţádný učitel, stojící mnohdy
před více neţ padesáti ţáky, nemůţe vědět, nesedí-li před ním právě některý z budoucích
vůdců lidu, budoucí vůdce národa, vůdce lidstva. Je-li jeho povinností pracovat na charakteru
všech svých ţáků, tím větší jest jeho úkol vůči těmto vynikajícím jedincům, kteří ke svému
vůdcovskému poslání potřebují dvojnásob vštěpování ušlechtilých zásad, které by
zdokonalovaly jeho charakter.
Nezapomínejme, ţe po celý ţivot člověk nese s sebou reflexy svého mládí, odraz prostředí, ve
kterém vyrostl. Vliv rodinného ţivota, který pro kaţdé děcko nebývá vţdy blahodárný, můţe
v mnohém a mnohém usměrnit škola. Namítnete, ţe škola nemá moţnosti odstraňovat
všechny špatné vlivy, které se ţáků dotýkají. A však síla jejího působení má a můţe dojista jít
tak daleko, aby znemoţnila účinky těchto špatných vlivů na tolik, aby se v jednání mládeţe
120