Práh mezi světy I.

Láska nikdy nevypadá, jeţto buď ţe proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou,
buď umění, to v nic přijde.
Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.
Ale jakţ by přišlo dokonalé, tehdy to, coţ jest z částky, v nic přijde.
Dokudţ jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě; ale
kdyţ jsem muţ, opustil jsem dětinské věci.
Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáţ tváří ve tvář. Nyní poznávám z
částky, ale tehdy poznávám, jakţ i poznán jsem.
Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale n e j v ě t š í z nich jestiť láska.
Toto překrásné vylíčení moci lásky mohlo by lidstvo přesvědčit, ţe bez lásky není pravého
ţivota. Ale bohuţel, lidstvo naplněno sobectvím - nedovede této lásky přijímat, a na úkor svůj
vlastní, neponechává v srdcích svých místa pro ni. Proto tolik bídy, utrpení a muk.
A přece - zdroj nejvyšší Lásky zůstává pro nás neustále otevřen a kaţdým okamţikem k nám
doráţí. Tento Zdroj vší Lásky, nevyčerpatelný a věčný - je v Bohu, v nejvyšší Moci, v
nejvyšší Moudrosti. Podobně jako z ohnivého centra vyráţejí nezadrţitelné výbuchy plamenů,
tak i z tohoto Zdroje Lásky proniká Láska mocnými výbuchy do vesmíru a zasahuje vše čisté
a po této Lásce baţící. Touto Láskou vše na světě ţije a bez této Lásky nic krásného,
ušlechtilého a dokonalého není moţné.
Kdyby Láska k lidstvu přicházející byla jím upřímně chápána a skutečně přijímána, a kdyby
lidstvo touto Láskou naplněné, dovedlo ji ze sebe vydávat a kolem sebe šířit, pak by musel
být na světě opravdu ráj. Lidstvo ţilo by nejkrásnějším, nejšťastnějším ţivotem v naprosté
spokojenosti a harmonii. Nebylo by ţádného utrpení, nebylo by bídy, ani hladu ani nemocí,
neboť Láska, projev všemohoucího Boha Otce, má zázračnou moc a sílu.
Láska našeho Otce nebeského k nám je tak ohromná, a Jeho touha naplnit touto Láskou
všecko lidstvo je tak veliká, ţe jenom nezměrná síla lidského zla znemoţňuje duším Lásku
tuto přijímati. Tohoto zla bylo jiţ před příchodem Pána Jeţíše Krista na světě tolik, ţe lidstvo
neznalo jiţ ani Lásky a bylo by muselo propadnout úplné zkáze, z níţ nebylo by návratu k
nejvyššímu Zdroji Lásky.
Proto Bůh Otec vyslal Svého jednorozeného Syna Jeţíše Krista na svět, aby se za nás
obětoval a přijal na sebe člověčenství se všemi důsledky pro hmotného člověka platícími.
Proto Ho vyslal na svět, aby nás poučil o veliké Milosti Otcově, kterou nám nabízí, dává, a je
ochoten dávat nám v kaţdém okamţiku.
Pán Jeţíš je pojítkem mezi Otcem a lidstvem. Přišel, aby se stal prostředníkem mezi zdrojem
nejvyšší Lásky a námi, aby nás naučil tuto nejvyšší Lásku přijímat. Zřídil také v duchovním
světě veliké Bílé bratrstvo Lásky, které má napomáhat šíření Lásky Boţí, jak ji po celém světě
hlásal sám Jeţíš Kristus, který nám ukázal, jak budovati Království Boţí zde na zemi.
Leč lidstvo zůstává hluchým, netečným, necitlivým k těmto velikým proudům Lásky Boţí.
Otupilo svůj cit a ve své pýše pozvedlo rozum do té míry, ţe se rozhodlo raději slouţit Satanu
neţ Bohu, raději rozsévat zlo neţ šířit Lásku.
Jen duše pokročilé, vyspělejší a čisté jsou připraveny pojmout v sebe paprsky Lásky Boţí a
jimi kolem sebe působit. Tyto duše mají být příkladem a zářícím vzorem pro ostatní lidstvo,
ale na místě toho vidíme smutné příklady toho, jak masa lidu na tyto zasvěcence Lásky
pohlíţí a jak s nimi zachází.
Vţdyť s nejvyšším představitelem Lásky, Jeţíšem Kristem, zacházeli jako s zločincem a
odsoudili Ho raději k potupné smrti na kříţi, neţ by se zřekli svého sobectví, své pýchy z
rozumu a svých výhod, vyplývajících z dočasného ovládání lidstva. Právě oni představitelé
nejvyšší učenosti a hlasatelé Starého Zákona měli být prvními, kteří měli přijmout Jeţíše
Krista - Lásku Boţí, a starat se o to, aby věřícím duším tuto Lásku dále zjevovali.
32