Práh mezi světy I.

Nemusím ani uvádět jména a zastavovat se u jednotlivých případů, které by potvrzovaly
pravdivost mých slov. Stačí, rozhlédnete-li se sami po minulosti, nebo přehlédnete-li poměry
dnešního veřejného ţivota, kde proti vůdcům, a to opravdovým, dokonalým vůdcům, stojí
celé hradby nepřátel. Existuje-li ve vás cit pro právo a spravedlnost, dovedete-li odhadovat
lidi nikoliv podle velikosti jejich hesel, nýbrţ podle výsledků jejich práce, přijdete sami k
názoru, který z oněch v popředí stojících nebo do popředí se hrnoucích lidí je vůdcem
vyvoleným Bohem, a který z nich je vyvoleným nástrojem Satanovým. Pak také se nikdy
nebudete hlásit mezi stoupence těch, kteří toho naprosto nezasluhují.
Číst dnes noviny, znamená dovídat se denně o nových špinavých, přímo odporných aférách,
nečestných podvodech a zpronevěrách, kterých se dopouštějí i lidé na vlivných vedoucích
místech. Všechna důvěra, která je povolala na jejich vedoucí a zodpovědná místa, ukázala se
klamnou, protoţe tito lidé dali se vést duchem zla, který radami svými hověl nejlépe jejich
sobectví. Pod jeho vlivem nedovedli jiţ rozlišovat cizí majetek od vlastního, nebáli se sáhnout
po něm k vlastnímu svému obohacení.
Takovéto činy, o nichţ se pak veřejnost dovídá, otřásají silně její důvěrou ve vyvolené vůdce,
ba otřásají i důvěrou v takové veřejné činitele, kteří si důvěry, této plně zaslouţí.
Všichni účastníci veřejného ţivota měli by si vţdy v prvé řadě uvědomit to, ţe jejich osobní
zájmy a sobecké touhy po zisku mají a musí ustoupit do pozadí ihned, jakmile se sami octnou
na místě veřejného činitele. Jejich povinností je ukázat v prvé řadě, ţe jsou hodni důvěry,
která jim byla svěřenou funkcí projevena. Pak by jistě nikdy nepřipustili, aby se sami
obohacovali na účet těch nejmenších v národě, kteří jsou oţebračováni a vháněni do bídy a
hladu.
To není a nebude nikdy výsadou demokracie - jak si snad mnohý z veřejně činných lidí
představuje - ţe jeho vedoucí místo dává mu právo naplnit svou kapsu na účet příslušníků
státu. Pravá demokracie nepřipouští, aby o osudu národa mohl rozhodovat kaţdý, třebas i
neschopný a nepoctivý člověk, v jehoţ prospěch mluví jen jeho politická legitimace.
Demokracie má dávat volnost všem, ale musí být v kaţdém směru mravná, a poctivě, v zájmu
celku, v zájmu národa stavět do popředí vţdycky jen lidi nejschopnější, v kaţdém ohledu
mravné.
Vzpomínám na doby svého dětství, na chvíle, kdy můj rodný okres hledal svého zástupce do
Vídně. Volba poslance znamenala vţdy najít nejlepšího, nejschopnějšího, nejzpůsobilejšího
člověka v kraji. A s jakou úzkostlivostí a jak promyšleně byl tehdy hledán! Musel mít
všechny potřebné vlastnosti pro zástupce lidu. aby byl vůdcem opravdu schopným, a proto
přicházela v úvahu nejen jeho inteligence, vědomosti a schopnosti, nýbrţ hlavně a především
jeho bezúhonný, čistý ţivot. A kdyţ takovýto poslanec byl zvolen, tu všechno občanstvo, bez
rozdílu politické příslušnosti, sklánělo se před ním v nejhlubší úctě, neboť si bylo jisto, ţe
byl-li vyvoleným, je skutečně nejlepším, nejdokonalejším člověkem mezi nimi.
Od těch dob se mnoho a mnoho změnilo. Dnes dávno jiţ ani páni poslanci ani páni senátoři
nemají té váţnosti a nedotknutelné úcty, jaká náleţela těmto vyvolencům národa doby
dřívější. O volbě těchto vůdců rozhodují dnes nikoliv jedinci, nýbrţ politické strany, které
podle svých záhadných klíčů uplatňují své lidi.
Můţeme však mít ke všem těmto vůdcům důvěru, ţe budou poctivě a správně hájit naše
celostátní zájmy Neviděli jsme velmi často, ţe zájmy státní a zájmy národní musely
mnohokráte ustupovat zájmům politických stran, někdy dokonce i zájmům jednotlivců
Zde tedy v prvé řadě bylo by zapotřebí obrody veřejného ţivota ţivotem duchovním,
vyvěrajícím z duchovních sfér dobra, nikoliv z duchovních sfér zla.
Myslíte, ţe by bylo u nás došlo také k tak veliké a těţké krisi hospodářské, kdyby všichni naši
veřejní činitelé byli přístupni duchovnímu vlivu dobra
Měli jsme v popředí znamenitého, nejvýš schopného muţe, který s celou energií a z celé duše
pracoval pro zájmy státu a zlepšení jeho hospodářských poměrů. Byl to náš první ministr
117