Práh mezi světy I.

Ušlechtilé duše zachovávají zpravidla jiţ ve svém pozemském ţivotě Zákon lásky a oběti
určený nám pro tento ţivot. V důsledku přesného zachovávání tohoto Zákona jest celý jejich
ţivot neustálou obětí pro druhé. Chápou velmi dobře svůj úkol na této zemi a proto se snaţí
podle svých sil pomáhat kaţdému, kdo jen jejich pomoci potřebuje. Celý jejich ţivot jest jen
řetězem obětí pro jiné.
Tato jejich snaha obětovat se pro jiné a pomáhat jiným nepřestává ani jejich odchodem z
hmotného ţivota. I v duchovních sférách snaţí se pomáhat bloudícím a trpícím duším, jakmile
se jim k tomu naskytne příleţitost. Vidí-li trpící duši, ochotně se k ní připojují a snaţí se
pomoci jí, aby pochopila Světlo Pravdy a dostala se na správnou cestu, a to mnohdy i za cenu
oběti, ţe se sama ve svém duchovním vývoji zdrţí. Takové obětavé duše jdou tak daleko, ţe i
ze svých získaných zásluh přenechávají nedokonalým duším co mohou nejvíce.
Tak se v pravém slova smyslu rozdávají, a rozdávají tak dlouho, aţ pro ně samé nezbude jim
ničeho. To jest oběť ze všech nejkrásnější, nejnesobečtější.
Dojde-li takováto ušlechtilá duše aţ k tomuto vrcholu, kde jí z jejích zásluh jiţ nezbývá
docela nic a zůstává tu jen holá Jiskra Boţí, tu Bůh ve Své veliké Milosti dopřává jí dočasné
ztráty vědomí, aby si nemohla uvědomit svůj ochuzený stav. Touto ztrátou vědomí duše
proţívá tak zvanou mystickou smrt, po níţ bloudí vesmírem bez vědomí své existence aţ do
doby, kdy Bůh určí, aby se znovu vrátila k vědomí a připravila se na nové vtělení. V
okamţiku, kdy si taková duše počne znovu uvědomovat svou existenci, objeví se kolem ní
všechny duše, kterým ona sama rozdávala dříve ze svého duchovního bohatství i ze svých
zásluh. Přinášejí jí zpět nejen od ní přijaté duchovní dary lásky, nýbrţ i mnohonásobný uţitek
z nich vyplývající, krátce vše, co nasbíraly a čím se obohatily zásluhou její ušlechtilé oběti.
Proto pak taková duše vstupuje do nového ţivota obohacena nejen všemi zásluhami z
předcházejícího ţivota, nýbrţ i drahocennými plody svých obětí pro jiné.
Tím dostává se duši toho nejkrásnějšího, nejcennějšího, co mohla získati. Čím více rozdala,
tím více přijímá. Vykonané dobro se vrací - v míře zmnohonásobené - znovu k ní.
Proto kaţdý člověk měl by si uvědomit velikou Spravedlnost, Milost a Lásku Boţí, která
odměňuje duše, zachovávající Jeho Zákony. Nemyslete na to, ţe celá řada vašich dobrých
skutků zůstává neodměněna. Nedejte se odradit ani tím, ţe mnohá vaše oběť nepřinesla snad
uţitku ani vám ani druhému. Je to vţdycky jen zdánlivé, protoţe dobro, které vykonáte, nikdy
se neztratí. Konejte dobro pro dobro samo, a pak se nemusíte bát ani ţivota ani smrti!
Odevzdejte se do rukou nejlaskavějšího Otce nebeského, dejte se vést naším nejlepším
vůdcem, učitelem a spasitelem Jeţíšem Kristem. Pak půjdete ţivotem mnohem snáze a jiţ na
tomto světě budete proţívat blaţenosti nebeské. Odevzdáni do rukou Boţích, naleznete v
samotné přírodě a jejím tvorstvu onen vysněný ráj, z něhoţ první lidé byli symbolicky
vyhnáni.
Přeji kaţdému, kdo bude číst a promyslí tato moje slova, aby jeho duše byla osvícena
Duchem Svatým a naplněna nejvyšší Láskou Boţí, aby vţdycky správně a jasně viděl před
sebou své povinnosti k Bohu a svému bliţnímu.
13. Naše astrální tělo a jeho důležitost pro náš život
(Přednáška proslovená dne 8./12. 28 v Přerově, pro tisk doplněná.)
Naše duše před svým vtělením k novému ţivotu prochází různými sférami a béře z nich na
sebe duchovní a jemnohmotná těla. Nejjemnější z nich je tělo kausální, pak mentální,
nejhrubší z duchovních těl je tělo astrální (jemnohmotné, zvané také Perisprit, obduší nebo
tělo duchovní). Těchto těl duše uţívá k ovládnutí svého fysického těla, které jest oţiveno
tělem etherickým. Tělo etherické nejen oţivuje, nýbrţ i spojuje všecky buňky tělesné v jeden
celek, a jiţ před svým zrozením přejímáme je z etherického těla matčina. Naše astrální tělo, s
88