Práh mezi světy I.

yly odhaleny všechny poklady světa a byť poznal síly ptáků a ryb a veškerých ţivočichů a
lidí a stromů a skal a kořenů a vod - napiš, ţe není v tom dokonalé radosti.«
Zašli ještě kus a svatý František volal hlasitě:
»O, bratře Lve, kdyby menší bratr uměl tak dobře kázat, ţe by obrátil všechny nevěrce na víru
Kristovu, napiš, ţe není v tom pravé radosti.«
A kdyţ takové mluvení trvalo jiţ dobré dvě mile, bratr Lev s velkým udivením se ho tázal:
»Otče, prosím tě pro Boha, abys mi řekl, kde ţe jest radost dokonalá.«
A svatý František mu odpověděl takto:
»Aţ my budeme u Panny Marie Andělské, tak promoklí deštěm, skřehlí zimou, zamazaní
blátem, sklíčení hladem a zaklepeme na bránu klášterní a fortník přijde nadurděný a řekne:
Kdo jste a my řekneme: My jsme dva z vašich bratří. A on řekne: Nemluvíte pravdy, ale jste
dva pobudové, co se potloukáte a šidíte svět a ukrádáte chudým almuţny, vari odtud! a
neotevře nám a nechá nás venku stát ve sněhu a ve vodě, v zimě a hladu aţ do noci - a kdyţ
my takovou křivdu a takovou ukrutnost a takové vyprovození sneseme trpělivě, aniţ bychom
se pohoršili, aniţ bychom reptali proti němu, a pomyslíme-li pokorně a v duchu lásky, ţe
tento fortník nás v pravdě zná, ţe Bůh mu dává mluviti proti nám: Ó, bratře Lve, napiš, ţe tu
jest dokonalá radost. A kdyţ my budeme klepati dále a on vyjde rozzlobený a jako syčáky
dotěrné nás bude odhánět s nadávkami a políčky, volaje: Táhněte odtud, lotříci ošemetní,
jděte si do špitálu, neboť u nás nebudete ani jíst ani noclehovat. A kdyţ my to sneseme
trpělivě a s láskou: Ó, bratře Lve, napiš, ţe v tom je dokonalá radost. A kdyţ my, dohnáni
hladem a zimou a nocí, přece budeme silněji klepat a volat a prosit pro lásku Boţí s velkým
nářkem, aby nám otevřel a pustil nás přece dovnitř, a on ještě více pohoršený řekne: Tohle
jsou darebové dotěrní, já je vyplatím důkladně, jak toho zasluhují, a vyjde se sukovicí a
chytne nás za kapuce, strouhne námi na zem a poválí nás ve sněhu a napráší nám tou holí od
hlavy do paty - a kdyţ my to všechno sneseme trpělivě a s radostí, uvaţujíce muka Krista
poţehnaného, která máme snášet z lásky k němu, ó, bratře, Lve, napiš: ţe zde a v tomto je
dokonalá radost. A protoţ, poslyš konec, bratře Lve. Nade všecky milosti a dary Ducha
Svatého, které Kristus popřává přátelům svým, jest i vítěziti nad sebou samým a ochotně pro
lásku Kristovu snášeti muka, křivdy, pohany a nehody, neboť všemi ostatními dary Boţími
nemohli bychom se chlubiti, neboť nejsou naše, ale Boţí. Proto praví Apoštol: Co máš, co bys
neměl od Boha a kdyţ jsi to obdrţel od něho, proč se chlubíš, jako bys to měl ze sebe Ale v
kříţi trápení a souţení můţeme se chlubit, anť praví Apoštol: Nechci se chlubiti neţ v kříţi
našeho Pána Jeţíše Krista.
5. Láska
(Přednáška proslovená 4./III. 25 v Přerově.)
Nemohl bych jinak začít dnešní stať, neţ citováním chvalozpěvu Lásky z 1. epištoly sv. Pavla
ke Korintským, kapitola 13.
»Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící
aneb zvonec znějící.
Kdybych měl proroctví a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl
všecku víru, ţe bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
A kdybych vynaloţil na pokrmy všecken statek svůj, abych vydal tělo své ke spálení, a lásky
bych neměl, nic mi to neprospívá.
Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nedá se zdráţditi, neobmýšlí zlého.
Neraduje se z nepravostí, ale spolu raduje se pravdě.
Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
31