Práh mezi světy I.

Bylo by jistě zbytečno dodávati něco k tomu, co poví vám připojená kapitola v překladu
Pavly Moudré.
*) Kniha Stanleye Jonese vyšla původně anglicky, Pavla Moudrá však překládala z
německého vydání.
KRISTUS PLNÝ SKUTEČNOSTI
Indie je země mystiky; mystika je tam přímo ve vzduchu. Jeţíš byl největší mystik.
Neskutečné bylo pro něj skutečné. Trávil celé noci v modlitbě a ve společenství s Otcem. Ţil
v Bohu a Bůh ţil v něm. Říká-li: »Já a Otec jedno jsme«, cítíme: Je tomu tak.
Jeţíš-m y s t i k , působí dojmem na Indii, zemi mystiky. Ale Jeţíš, mystik, byl úţasně
skutečný a praktický. Do ovzduší plného spekulace a slovních půtek, kde »lidé jsou často
opilí vínem vlastního slovního bohatství«, přináší osvěţující smysl pro praktickou skutečnost.
Učit, ale nespekulovat. Neuţíval nikdy slov »snad«, »můţe být«, »myslím«. I jeho slova byla
ovanuta skutečností. Doléhala na duši tíhou jistoty.
Nešířil slovo posvátnosti mateřství - spočíval jako dítě na matčiných prsou, a obraz ten
posvětil navţdy mateřství.
Nedokazoval dlouho, ţe ţivot znamená vzrůst, a charakter ţe se musí vytvářeti - on »rostl v
moudrosti, věku a milosti i u lidí.«
Nespekuloval o tom, proč je v tomto světě pokušení - vystupoval proti němu a bojoval s ním
čtyřicet dní na poušti, zvítězil a »přišel opět v síle ducha do Galileje.«
Nerozplýval se ve velkých slovech o důstojnosti práce - pracoval u hoblíku a jeho ruce ztvrdly
námahou zhotovování jha a pluhů, a to přivedlo navţdy ke cti řemeslo.
Neslyšíme ho nikde mluvit o nutnosti, ţe musíme svému světlu dát svítit doma mezi přáteli a
příbuznými, - prohlašoval v Nazaretě, ţe chce pomáhat a uzdravovat, a všichni, kdo to slyšeli,
»obdivovali se slovům, jeţ vycházela z jeho úst«.
Přišed mezi lidi, nesnaţil se dokázati jsoucnost Boha - přinášel Boha samotného. Ţil v Bohu,
a lidé, kteří mu hleděli do obličeje, nedovedli pochybovati o Bohu.
Nesnaţil se jako Sokrates dokazovati nesmrtelnost duše - křísil mrtvé.
Nespekuloval o tom, jak můţe být Bůh trojjediný - řekl: »Jeţto však vymítám ďábly duchem
Boţím, přišlo k vám království Boţí.« Zde byla Trojice - »já«, »Duch Boţí«, »Bůh« - ne
něco, o čem by se mělo spekulovati, nýbrţ tvůrčí síla ke spasení: vymítání ďáblů a přinešení
Boţího království.
Neměl ţádné přednášky o hodnotě dětí - kladl na ně ruce, ţehnal jim a postaviv jedno z nich
do středu, řekl: »Takových je království nebeské.«
Nesnaţil se dokazovati, ţe Bůh vyslyší modlitby - modlil se, někdy i celou noc, a jak bylo
ráno »Síla Hospodinova vycházela z Něho a on pomáhal kaţdému;«
Nelíčil zářivými barvami krásu přátelství a nutnost lidského soucitu - plakal u hrobu svého
přítele.
Nerozhovořoval se o důstojnosti ţenství a o nutnosti udělení rovných práv ţen - vycházel jim
s bezmeznou úctou vstříc, dal jim svá nejvznešenější naučení a kdyţ vstal z mrtvých, zjevil se
nejprve ţeně.
Neučil kantorsky o potřebě pokory - »opásal se zástěrou a jal se mýti nohy učedníkům«.
Neuvaţoval o otázce ceny osobnosti, jako to činíme dnes - miloval a slouţil lidem.
Nešířil se slovy o rovnosti lidí - chodil k chudým a vyvrţeným a jedl s nimi.
Nedokazoval rozumářsky, jak se dají sloučit ve světě bol a strach s Láskou Boţí - vzal na
kříţi na sebe vše to, co mluvilo proti Lásce Boţí, a ukazoval právě pod přemocí oné strasti a
tragiky a hříchu Lásku Boţí samotnou.
19