Práh mezi světy I.

*) Vyňato z knihy Lva Denise: V neviditelnu str. 186/7, přeloţil M. Weigert, vydal Hejda a
Tuček v Praze.
A nyní podívejme se ještě do sféry náboţenské. Mluví se velmi často o extasi světců a o
zázracích, které se při takových extasích děly. Extase není nic jiného, neţ vybavení astrálního
těla. A protoţe touha myslí, které se obracejí k Bohu, k Jeţíši Kristu, usměrňuje pohyb a
vzestup astrálního těla, dostává se astrál tam, kam duše touţila se dostati. Je známo mnoho
záţitků sv. Františka z Assisi, sv. Terezičky Jeţíškovy, sv. Gemmy Galgany, sv. Kateřiny
Sienské, i celé řady jiných světců a mystiků, kteří se ve vytrţení, čili správně řečeno při
odpoutání se astrálního těla, dostávali do společnosti Jeţíše Krista i do oblastí nebeských. I
sv. Pavel líčí sám, jak byl vytrţen aţ do třetího nebe.
Švédský učenec Swedenborg, který měl schopnost vybavovat svůj astrál, zanechal nám o tom
tolik cenných a vzácných zápisů, tolik vzácných poznatků z duchovního světa, ţe nemá snad
soupeře, který by byl mohl napsat tolik krásného o tom, co sám proţil a sám viděl.
Na tomto místě třeba se zmínit o dosud ţijící Tereze Neumannové z Konnersreuthu, která jest
sama o sobě zázrakem. Ve chvílích vytrţení, odpoutaná od svého hmotného těla, proţívá
utrpení Pána Jeţíše, která prodělával za svého pozemského ţivota, vidí Ho, mluví s Ním. Její
učitelkou a jejím vedoucím duchem je svatá Terezička Jeţíškova, s níţ také ve chvílích svého
vytrţení rozmlouvá.
Nakonec chci se zmínit ještě o tom, ţe se dnes jiţ i nejširší veřejnost začíná zabývat těmito
problémy. Mluví sice dosud o záhadách a tajemných zjevech, které by jistě pozbyly vší
záhadnosti a tajemnosti, kdyby veřejnosti byla více známa existence astrálního těla a jeho
úţasných schopností. Pod názvem „Poselství umírajících a mrtvých“ zaznamenal Polední
Expres ze dne 23. března 1934 dva zajímavé případy, jeţ nejsou ničím jiným, neţ nezvratným
dokladem působnosti astrálu lidského. Pro zajímavost cituji článek ten doslovně:
V těchto dnech měla Zoe hr. Wassilko-Serecká v rakouské společnosti pro psychická bádání
přednášku, z níţ vyjímáme:
Mezi věci, které lidský rozum nedovede dobře chápati, náleţejí zprávy nebo poselství,
posílaná umírajícími v posledních okamţicích jejich ţivota blízkým příbuzným nebo
milovaným lidem. K ověřeným případům, které se mi zdály obzvláště podivuhodnými, náleţí
jistě všechny události, seběhnuvší se před smrtí paní Marie Coffé-ové v Rochesteru. Tato
roznemohla se těţce ve Westmillingu, leţícím 14 kilometrů od jejího bytu. V poslední den
svého ţivota opakovala neustále a houţevnatě své přání, spatřiti ještě jednou před smrtí své
děti a rozloučiti se s nimi. Jejímu přání nemohlo však býti vyhověno, jeţto nikdo nemohl jí
děti sem přivésti.
V n o c i u m í r a j í c í u p a d l a d o z v l á š t n í h o s t a v u j a k é h o s i v y t r ţ e n í .
Dle zprávy ošetřovatelky, která u ní dlela, leţela ve dvě hodiny v noci s očima dokořán
otevřenýma. Jako v bezvědomí hleděla tupě před sebe, sotva dýchajíc. Kdyţ se opět
vzpamatovala, vyprávěla ošetřovatelce, ţe byla v Rochesteru podívati se na své děti. Na její
námitku, ţe přece neopustila vůbec ani postele, nemocná odpověděla: »Byla jsem tam ve
spánku a viděla své děti.«
Ošetřovatelka, která byla v Rochesteru u dětí, vyprávěla druhého dne, ţe v noci přišla k nim
do pokoje paní Marie Coffe-ová, a ţe p ř i s t o u p i l a a ţ k l o ţ i s v é h o
n e j m l a d š í h o d ě c k a a d í v a l a s e n a n ě p l n á n ě h y . V tu chvíli právě
tloukly dvě hodiny. Ošetřovatelka, která věděla, ţe paní Coffe-ová je těţce nemocná a leţí
daleko odtud, celá vyděšená zvolala na zjevení, zapřísahajíc je: »Ve jménu Otce i Syna i
Ducha svatého - kdo jsi«
T u s e z j e v e n í r o z p l y n u l o v m l h u a z m i z e l o.
94