Práh mezi světy I.

Čekal jsem, ţe dostane se mi zamítavé odpovědi od uraţené cti vysokého církevního
hodnostáře, ţe jsem si dovolil pochybovat o jeho víře v Boha. Ale jaké bylo mé překvapení,
kdyţ tento stařec, který celý svůj ţivot věnoval hlásání evangelia, řekl:
»Nemohu věřit v Boha, protoţe kdyby existoval nějaký Bůh, o němţ se tvrdí, ţe je nejvyšší
láska, nemohl by mne pronásledovat takovým osudem, jaký byl mým údělem. Vţdyť já celý
svůj ţivot hlásal jsem slovo Boţí, vykládal Písmo svaté Starého i Nového zákona, slouţil
jsem tedy Bohu ze všech svých sil - a jak se mi za to odměnil Dal mi dva syny. Jeden z nich
je notorickým alkoholikem, druhý je zlodějem. Chápete, co utrpení a strastí připravily mi tyto
děti Mohu já po všem tom ještě věřit v Boha, v nějakou Lásku Boţí«
Tu jsem ho však zadrţel.
»Ani o slovo víc! Nehřešte, pane, ještě více, neţ jste jiţ hřešil! Nepochopil jste ani Boha ani
jeho velikou Lásku k vám, kterou vám projevil právě tím, ţe vám svěřil takové dva syny.
Chtěl vás vyvést z omylu, ţe jste mu po celý svůj ţivot slouţil. Chtěl vám ukázat, jak vaše
sluţba, vaše hlásání Evangelia a vaše rozumářské výklady řízené předpisy vaší církve
prospívaly svěřeným vám duším, kdyţ jste nedovedl slovem Boţím působit ani na vlastní své
děti. Jen z lásky k vám Bůh dal vám toto ponaučení, abyste alespoň na sklonku svého ţivota
přišel k poznání, ţe jste nebyl ani neuţitečným sluţebníkem Boţím. Pro vás byl úkol kazatele
pouhým řemeslem. Vykládal jste lidu ne slovo Boţí, ale svůj rozum, a protoţe všichni z
vašich posluchačů, i vaši dva synové mají svůj vlastní rozum, který nemohl pochopit vaše
rozumářské výklady, zůstaly jejich duše nedotčeny vašimi slovy. Proto celá vaše práce
nepřinesla uţitek nikomu. Nedomnívejte se, ţe jste slouţil Bohu. Zastával jste pouze placený
úřad a plnil jeho povinnosti. Za peníze jen jste kázal, kaţdý svůj krok, kaţdé své slovo dal jste
si zaplatit. Před kaţdou poboţností dával jste hned ke dveřím tácek, kam věřící měli skládat
peníze za to, co jste ve svém úřadě vykonal. To byla jediná odměna vám příslušející za vaši
hmotnou, rozumářskou práci. Ale očekávat za ni ještě odměnu od Boha, na to neměl jste
práva, neboť ve skutečnosti jste Bohu ani neslouţil. Ba právě naopak, překáţel jste spíše
duším lidským v probuzení k duchovnímu ţivotu, zdrţoval jste je na jejich cestě k Bohu.
Chápete nyní, jak velikou odpovědnost jste měl a jak špatně jste pochopil svůj úkol, který
vám Bůh svěřil Pak se také nedivte, ţe ovoce, které sklízíte, rovná se vašim zásluhám.«
Stařičký kněz uznal pravdivost mých slov a rozplakal se. Klekl si přede mnou, sepjal ruce a
prosil:
»Pane Boţe, smiluj se nade mnou a uděl mi alespoň částečku takové víry, jakou má tento
bratr.«
Ale co je to vlastně víra a jak jí získáme Rozhodně nelze se naučit víře ze ţádných formulek,
nemůţeme si ji přisvojit jako jiné poznatky, neboť víra je dar Boţí, z milosti Bohem udělený
těm, kteří pochopili nejvyšší L á s k u Boţí, dovedli se podřídit nejvyšší vůli Boţí, a svým
čistým ţivotem si zaslouţili, aby se jimi Láska Boţí projevovala. Víra bez lásky není moţná.
Naše duše musí býti nejprve naplněna láskou, celý náš ţivot vybudován na lásce, a pak teprve
ze základu - lásky - můţe vyrůsti opravdová víra. A růstem lásky roste také víra.
Zárodek této víry ţije v naší duši, která je jiskrou Boţí, stejně jako v kaţdé duši lidské ţije
zárodek lásky. Nikdo z nás nemůţe povědět, kdyţ jiţ v opravdové víře ţije, kdy se v něm
narodila, od kdy v něm ţije. Povím vám o prvém projevu vaší víry.
Naše paměť nesahá sice aţ k prvým dnům našeho ţivota, ale stačí pozorovat, jak se probouzí
k ţivotu nově zrozené děcko. Neumí mluvit, neumí se projevit ničím jiným neţ svým pláčem,
jímţ upozorňuje, ţe mu něco chybí. Domníváte se, ţe nic nechápe, nic nevnímá, nemá
rozumu. A přece, budete-li pozornými diváky, poznáte jednu úţasnou věc. Kdyţ se totiţ k
tomuto robátku přibliţuje maminka, a děcku ponechána je volnost pohybu, tu se počne chvět
a k mamince vztahovat své ručky. Jaký to zázrak!
43