Práh mezi světy I.

Kdyby si člověk před kaţdým skutkem, před kaţdým vysloveným slovem, před kaţdou
myšlenkou o svém bliţním, kterou vyšle do vesmíru, uvědomil tuto velkou, svatou pravdu,
nemohl by o svém bliţním špatně smýšlet, nemohl by o něm špatně mluvit, neopováţil by se
také nikomu ublíţit. Cítil by, ţe svými pochybnostmi o dobrotě člověka pochybuje o
Dokonalosti, Moudrosti a Spravedlnosti Boţí, svým souzením a odsuzováním bliţního soudí
samého Boha, a ubliţuje-li svému bliţnímu, sniţuje se svým skutkem tak hluboko, jako by
ubliţoval samotnému Bohu, neboť kaţdý člověk jest Projevem Boţím.
Zamyslíte-li se nad těmito slovy, pak uvidíte, jak zvrácený je dnes poměr člověka k Bohu. Co
platno jest všechno mudrování a kázání o Bohu, nezachováváme-li základní povinnosti k
Bohu, nestaráme-li se o to, abychom se zachováváním Zákona Boţího k Bohu přiblíţili. Jen
ţivot v neustálé, dokonalé harmonii s Bohem přináší duši lidské v kaţdém jejím stavu
blaţenost.
Uplynulo jiţ skorem dva tisíce let od doby, kdy ţil na této zemi v lidské podobě Syn Boţí -
Jeţíš Kristus, který byl pravzorem lidského ţivota. Ukázal nám na svém vlastním ţivotě
nejsprávnější poměr člověka k Bohu. Svoji jednotu s Bohem dokázal nám svým ţivotem a
potvrdil svými slovy: »Já a Otec jedno jsme.« Ale s těmito slovy připomeňme si i další, jeţ
pravil apoštolům a učedníkům svým, i zástupu, který kolem Něho stál: »Neklekejte přede
mnou, neboť i vy jste Bohové, i ve vás jest Bůh.«
A co si církve z tohoto rčení vzaly ke svému poučení Mnoho a mnoho věcí z učení Pána
Jeţíše Krista obrátily si ve svůj prospěch a v neprospěch duší lidských. Učení Pána Jeţíše
Krista upravily si podle svého a různými předpisy, dogmaty a zákony církevními zastřely
čistou pravdu tohoto učení. Místo, aby hlásaly, ţe kaţdý člověk, který se chce obrátit k Bohu -
Otci a chce s Ním v harmonii ţít, musí věřit v učení Jeţíše Krista - nařídily, ţe kdo chce dojít
svého spasení, musí bezpodmínečně věřit všemu, co církev k věření předkládá. A to právě
odporuje tomu, čemu Pán Jeţíš učil.
Nezáleţí vůbec na tom, ke které církvi náleţíte nebo ke kterému náboţenství se hlásíte. Záleţí
jedině na tom, abyste svými myšlenkami, svými slovy a svými skutky náleţeli k oné
neviditelné církvi, kterou zaloţil Jeţíš Kristus, který je také jediným jejím pastýřem. To jest
ten jediný ovčinec s jediným pastýřem. Ţádný jiný krom tohoto neexistuje. Jen budete-li
náleţet po zásluze k této církvi, nalezli jste svůj správný poměr k Bohu.
Tento jediné správný poměr k Bohu Jeţíš Kristus zjevil nám také v nejkrásnější a nejmocnější
modlitbě, které nás naučil - v Otčenáši. Jiţ začátek této modlitby ukazuje nám jasně náš
velkolepý poměr k Bohu. Vţdyť dovoluje nám, abychom všemocného, spravedlivého,
moudrého, všemohoucího, láskyplného Boha nazývali svým Otcem. Víte, co to znamená pro
duši lidskou, smí-li se s důvěrou a láskou obrátit k Tvůrci všeho v celém vesmíru, k tomuto
nejvyššímu Zákonodárci, a to s naprostou důvěrou jako děcko k otci Chápete, ţe tímto
oslovením Jeţíš Kristus naznačil nám naši velikou důstojnost mezi ostatními tvory Boţími
Je-li Bůh Otcem mým, jsem já dítětem Jeho - a kdo je víc Který princ královský nebo
císařský můţe se mně vyrovnat A mám-li tak mocného Otce, který všecko můţe a všecko
má, není to pro mne vyznamenáním a velikou milostí Co Otcovo jest i mým jest, a všeho
mohu dosáhnout, dovedu-li se přiblíţit k tomuto Otci jako upřímně Ho milující dítě. Všechny
dary, které jsou nad pomyšlení cenné, které jsou schopny oblaţit člověka v tomto i budoucím
ţivotě věčném, mohu získat z tohoto svého poměru k Bohu-Otci, budu-li zachovávat Jeho
svaté Zákony a naučím-li se milovat Boha a bliţního svého tak, jak nás svým ţivotem a svým
učením naučil Pán Jeţíš.
Kdyby lidé pochopili z Otčenáše, jaký modlitba tato má význam - přímo zázračný - modlili by
se tuto velkou modlitbu s větší úctou a pokorou. Neodříkávali by ji mechanicky jako na
mlýnku, neopakovali by ji bezmyšlenkovitě mnohokráte za sebou jako v růţenci. Kaţdé slovo
této modlitby vyslovovali by s největší soustředěností a hlubokou náboţností, pokorně
skloněni před Velebností Boţí, kterou nazýváme Otcem.
11