Práh mezi světy I.

To také potvrzuje poslední prosba Otčenáše -, »ale zbav nás všeho zlého«. Jedině On, Otec,
můţe nás svou Všemohoucností, Moudrostí a Láskou zbavit všeho zlého. Proto přidáváme
ještě doslov, kterému nás naučil Pán Jeţíš, abychom si i na konci modlitby uvědomili, ke
komu jsme se s ní obraceli, a říkáme pokorně: »neboť Tvé jest království, Tvá jest i Moc a
Sláva, aţ na věky amen.«
Nikde nemohl být poměr člověka k Bohu vyjádřen krásněji, neţ touto modlitbou, která má
člověka povznést aţ k trůnu Boţímu. Má nám denně připomínat, ţe jsme sice dítkami Boţími,
ale ţe právě my, kaţdý z nás, je oním marnotratným synem, který odešel z domu Otcovského
a Otcem darovaný majetek promarnil. Leč Otec náš nebeský je ochoten všechny promarněné
dary znovu nám vrátit, jen vrátíme-li se pokorně a kajícně k Němu, s ochotou a vůlí
zachovávat Jeho Zákony.
Svůj poměr k Bohu má si připomínat kaţdý člověk, zvláště pak ten, který je obdařen nějakým
obzvláštním nadpřirozeným darem, jímţ vyniká nad ostatními. Ať je to v umění, v hudbě,
literatuře, v umění výtvarném nebo v nadpřirozených darech duchovních. Nikdo nemá být
pyšný na tyto mimořádné dary a nemá si je přivlastňovat jako své vlastní přednosti. Je-li jeho
poměr k Bohu správný, pak si musí velmi často opakovat slova, která pronesl Pán Jeţíš, totiţ
slova plná pokory a víry: »Ne Já, ale Otec ve mně přebývaje skutky činí.« Toto je právě třeba,
aby si kaţdý Bohem omilostněný člověk uvědomoval, aby cítil svoji jednotu s Bohem. Čím
větší jest síla jeho tvořivosti, tím pokorněji musí doznávat, ţe Bůh sám v něm působí a jím se
projevuje. Musí si být vědom, ţe tyto mimořádné dary nebyly mu svěřeny pro něho samého, k
jeho sobeckým účelům, nýbrţ proto, aby se jimi obohatilo veškeré lidstvo. Proto také v
kaţdém umění musíme spatřovat projev Lásky Boţí k lidstvu.
Aţ jednou lidstvo opravdu pochopí svůj pravý poměr k Bohu a bude zachovávat Jeho
Zákony, pak zmizí na světě všecko sobectví, pýcha i zlo, a na celém světě bude panovat
Láska. Nebude nenávisti, zášti, nepřátelstvíí. Budeme znát jen práci kaţdého jednotlivce pro
celek, budeme chápat kaţdé své zaměstnání - ať je jakékoliv - jen jako sluţbu bliţnímu, to
jest v přeneseném slova smyslu - sluţbu Bohu. Jen tak uskuteční se království Boţí na zemi.
Přeji vám všem, kdoţ dostanete do rukou tato prostá slova, aby i k vám sklonila se nejvyšší
Láska Boţí a naplnila srdce vaše, abyste se stali schopnými sluţebníky Boţími. Přeji vám,
aby i z vás Láska Boţí neustále vyzařovala a vámi se projevovala tak mocně, abyste se stali
vědomými a hodnými dětmi Boţími.
3. Ježíš ve světle pravdy
(Přednáška proslovená 2./XII. 29 na Kladně.)
O osobnosti našeho Spasitele Jeţíše Krista, o jeho ţivotě, působení a skutcích je sice mnoho
psáno, ale ne vţdy plná pravda pověděna. Jiţ ve vybraných čtyřech Evangeliích, která jsou
připuštěna, nalezneme různé rozpory a chybí v nich mnohé, co by lidstvu zjevilo pravou,
čistou a nefalšovanou pravdu. Mnohé z apokrifních Evangelií stalo se nepřístupným jen proto,
aby snad Boţství Pána Jeţíše Krista nějak neutrpělo, a mnohé z pravd upraveno tak, aby se
hodilo té které církvi.
Nechci-li říci přímo, ţe vše to je na škodu nejen církvím, nýbrţ i jejím příslušníkům, jest
všechna tato neúplnost pravdy při nejmenším docela zbytečná. V celém ţivotě Jeţíše Krista,
který dal nám příklad nejdokonalejšího člověka, nemůţeme nalézti ani jediný okamţik, který
by mohl vzbudit nejmenší stín pochybnosti o Jeho Boţství. Tím bezpodstatnější jsou pak další
obavy, aby snad poznáním plné pravdy o Jeho ţivotě nebyla ohroţena velká úcta, opravdová
láska a pevná víra v nejvyšší dokonalost Syna člověka.
Zakrýváním pravdy jest Jeţíš Kristus lidu oddalován, a to je snad hlavní příčinou, proč se
především inteligence, zejména tak zvaná pokroková, odvrací od církví, které se neodvaţují
13