Práh mezi světy I.

Kaţdý člověk ví, ţe se narodil a kaţdý také ví, ţe musí umřít, ale jen málokdo se stará o to,
jak má ţít a čím vyplnit dobu mezi svým zrozením a úmrtím, aby splnil úkol jemu pro tento
ţivot daný. Ještě méně lidí stará se o to, co se stane s nimi, aţ opustí toto slzavé údolí. Tato
nevědomost o tak důleţité samozřejmosti pro kaţdého, naplňuje mnoho lidí strachem před
smrtí, ať jiţ vědomým či podvědomým.
My však měli bychom si uvědomit, ţe vlastně není ţádné smrti, neboť naše duše i naše
duchovní »já« svým citem, rozumem, smysly, vůlí, vášněmi i nabytými zkušenostmi ţijí dále.
Pro ně smrt znamená jen odloţení hmotného těla, které si duše sama před a po zrození
vytvořila, aby se mohla zde, na fysické úrovni projevit a působit.
K ovládání hmotného těla duše potřebuje celou stupnici těl duchovních, a to hlavně tělo
kausální, mentální a astrální. V těle astrálním (jemnohmotném), které jest z duchovních těl
nejhutnější a jest i jasnovidci viditelé, sídli náš cit, vůle, vědomí, rozum, vášně atd., tedy naše
vlastní, nesmrtelné »já«. Toto naše duchovní »já« vniká jiţ do samého zárodku příštího
člověka, který v lůně mateřském prodělává v prvých čtyřapůl měsících celou stupnici vývoje
od nerostu k rostlině, v podobu zvířecí, aţ konečně po čtyřapůl měsícícb nabývá podoby
člověka. Do tohoto vyspělého jiţ zárodku vtěluje se naše »já« a spojuje se se ţivotem tak
zvaným tělem etherickým, které přejímá z etherického těla matčina. Tedy i tímto tělem
etherickým jest děcko částí matky a proto je s ní tak úzce spojeno.
Odpoutá-li se při smrti astrální tělo od těla hmotného, zůstává etherické tělo ještě třiapůl dne v
těle hmotném a je s vybaveným astrálním tělem spojeno tak zvanou ţivotní páskou. Proto
také v těchto třiapůl dnech, neţ započne rozklad, přenášejí se stále všechny pocity a city těla
fysického i etherického na tělo astrální. Tak se stává, ţe při pohřbu ţehem, je-li spálení
provedeno dříve neţ za třiapůl dne, astrální tělo proţívá strašlivá muka ohromného ţáru, coţ
duše takto postiţené jiţ nejednou sdělily ve svých projevech duchovním společnostem.
Opustí-li náš astrál hmotné tělo, ţije dále ve sféře mnohem volnější, neţ dokud byl sevřen
hmotou, a připravoval-li se za svého ţivota na zemi na ţivot po smrti, jest nyní mnohem
schopnější, neboť není jiţ odkázán na pouhých pět smyslů. Proto strach před smrtí není
nikterak odůvodněný a můţe znepokojovat jen toho, kdo za svého ţivota nezachovával
Zákony Boţí, neuznával nad sebou vyšší moc a nepodřizoval svou vůli Vůli Nejvyšší. Kdo ţil
nesobeckým, mravně čistým a láskyplným ţivotem a snaţil se neublíţit nikomu na světě, ten
se naprosto nemusí smrti bát. Pro toho je smrt osvobozením. Ale pro člověka, který
nezachovával Zákony Boţí, který lţí a podvodem se obohacoval, mnoha lidem nebo jen
jednotlivci ublíţil, který po celý ţivot jsoucnost Boha a Jeho Zákonů buď popíral, nebo z
pohodlnosti nechtělo těchto věcech ani uvaţovat, pro toho je ovšem odchod s tohoto světa
těţký a vzbuzuje v jeho duši strach.
Jak snadno se hřeší! Jak snadno překročí se Zákon Boţí! A jak snadno člověk umrtvuje své
svědomí, které mu připomíná jeho nepěkné skutky! Velmi těţké jsou pak poslední hodiny
jeho nesprávného ţivota. Mnohdy jiţ tři dny před smrtí vybavuje se jeho duch, tak zvané
astrální tělo, a člověk vidí před sebou věci mnohdy docela neznámé. Poslední okamţiky
promítnou před jeho zraky celý jeho předešlý ţivot, takţe jako v zrcadle vidí všechno, co
pěkného i nepěkného za svého ţivota vykonal. Vidí jasně, čím hřešil, v čem chybil, komu
ublíţil, jaké neštěstí případně způsobil svým nepředloţeným jednáním. Jsou známy případy,
ţe mnohý člověk nemůţe zemřít, řadu dní se trápí, po stěnách škrábe, zoufale volá osoby,
kterým ublíţil, aby je mohl odprosit a v posledním okamţiku s nimi se smířiti.
Tyto představy, připomínající umírajícímu v poslední chvíli jeho ţivota celý jeho minulý
ţivot, jsou údělem nám všem. Krásně potvrdil to jeden mladý právník, který vyprávěl, jak se
jednou na Vyšehradské plovárně dostal pod klády a tonul. Kdyţ ztrácel jiţ vědomí, tu v
okamţiku přelétly před jeho očima jako v biografu obrazy z celého jeho ţivota, a to tak jasně,
ţe se aţ divil, do jakých detailů obrazy ty přecházely.
82