Práh mezi světy I.

nemohlo by se dít jinak, a výsledky toho by se nezbytně objevily i v ţivotě veřejném. Pro zlo
nebylo by rozhodně místa v duších lidských, které by se zabývaly neustále jen a jen skutky
dobra a zásluhami lidí, kteří projevili schopnosti i vůli obětovat se pro celek.
Čte-li však člověk denně samé negativní zprávy, líčící jen zápor ţivota, čte-li stále jen o
podvodech, loupeţích, vraţdách, krádeţích a zpronevěrách, tu se duše lidská pohybuje stále v
těchto sférách špatnosti a je schopna přitahovat z vesmíru zase jen to, čeho je sama plna.
Nezapomínejme nikdy, ţe lidská myšlenka je magnetem, který přitahuje a kolem člověka
soustřeďuje to, čím se obírá. Dle toho jaké jsou naše myšlenky, získáváme buď pomoc
dobrých bytostí, nebo propadáme vlivu bytostí zlých.
Proto ţurnalistika, která si tuto skutečnost patrně ani neuvědomuje, působí na mnoho lidí
velmi zhoubně, klade-li jim před oči soustavně samé příklady zla a nepravostí, jimiţ se
myšlenky jejich musí pak zabývat. Třebas by úkol i cíl ţurnalistiky leţel právě na opačné
straně, přece výsledky její činnosti jeví se u mnoha lidí v tom, ţe se tím více odvracejí od
dobra a kloní ke zlu. Nejedna zpráva z novin dala by se označit jako přímé vychovávání ke
zlu a poučování nevědomých o rafinovaných prostředcích zla.
Proto byla by obroda veřejného ţivota ţivotem duchovním právě po této stránce nejvýš
potřebná.
Tímto způsobem vychovával by se také v lidu vkus, a i čtenáři knih sahali by jen po knihách
ušlechtilých, ze kterých mohou získat pouze kladné ovoce pro svůj ţivot. Netouţili by po
literatuře sensační, nervy rozrušující, která nikdy nedopřeje duši čtenáře, aby v ní zvítězil vliv
dobra nad zlem. Ve všem, tedy i v umění má být a musí být tendence ušlechtilá,
vychovávající k lepšímu, láskyplnějšímu ţivotu.
Působí-li ušlechtilá hudba na duši posluchačů tak, ţe jsou mnohdy aţ k slzám dojati, ţe přímo
cítí, jak při poslouchání rajských tónů hudby vniká do jejich duše cosi vyššího, lepšího,
ušlechtilejšího, stejnými dojmy má působit na člověka i jiné umění, tedy i kniha. V knize má
člověk nalézt to, co duši jeho povznáší a k lepším činům nabádá, a proto všechny publikace,
jeţ se mezi lidmi šíří, měly by vycházet s tendencí zušlechťjící, povznášející.
To, co chcete v duších lidských vyvolat, jaké skutky od nich ţádáte, jak se mají projevit ve
svém denním ţivotě, takové věci jim předkládejte! Budete-li neustále pamětlivi obklopujících
nás vlivů duchovního ţivota, postaráte-li se o to, aby vliv dobra byl zdůrazňován na úkor
vlivu zla, pak poznáte záhy, jaké krásné výsledky této práce ukáţe vám ţivot veřejný.
I dnešní radio mohlo by znamenitě působit na obrodu ţivota veřejného ţivotem duchovním.
Mnoho věcí, které nemají mnohdy jiný význam neţ lehce pobavit, dalo by se snadno zaměnit
účinnými výklady a přednáškami, jaké slýcháme s radostí na příklad od prof. dra Kozáka, dra
Hromádky, dra Norberta Čapka, dra Emila Svobody nebo z úst nad jiné vynikajícího
presidenta České Akademie, dra J. B. Foerstera. I z Brna a Mor. Ostravy ozvaly se podobné,
velmi cenné hlasy. Takové přednášky zanechávají v duši lidské hluboký dojem. Takovými
slovy rozechvívá se duše jako struny harfy, a je schopna pak vyloudit tak krásné pocity, které
budují přímo předsevzetí ţít ušlechtilejším, nesobeckým a obětavým ţivotem.
Máme jiţ dnes několik vynikajících pracovníků na poli duchovní obrody veřejného ţivota.
Poslouchejme je, ale nejen poslouchejme - řiďme se také jejich slovy! Snaţme se uvést jejich
ideály do svého všedního ţivota! Velmi brzy pak poznáme, jak krásně a šťastně bude se nám
ţít.
Obrody veřejného ţivota ţivotem duchovním jest zapotřebí nezbytně také v ţivotě
hospodářském. O tomto problému mluvil nedávno velmi krásně v radiu Tomáš Baťa. Dle jeho
slov se má v hospodářském ţivotě kaţdý člověk pokládat za sluţebníka celku. Nemá při
kaţdém kroku, při kaţdém podniku a při kaţdé kalkulaci počítat jen na to, co mu to vynese. V
první řadě a především má mít na mysli, přinese-li to uţitek celku.
»Kaţdý dělník hoden je své mzdy« - řekl Pán Jeţíš, ale jen takové mzdy, která mu přísluší,
které si zaslouţil jako dělník slouţící lidstvu.
119