Práh mezi světy I.

lidmi. Jeden je schopen pojmout v sebe větší mnoţství Lásky, kdeţto druhý je schopen
přijmouti jen nepatrné mnoţství. Dle toho pak jeví se i výsledek celého ţivota jednotlivých
lidí.«
Toto srovnání jest velmi případné a výstiţné, a lidé měli by se nad ním trochu zamyslet a říci:
»Jsem já tím náprstkem, sklenicí nebo dţbánem Jsem připraven přijmout v sebe tolik Lásky,
kolik je Bůh ochoten mně dát Jsem schopen obětovat své sobectví, své pohodlí, své dobré
ţivobytí a svou smyslnost jen proto, aby se do mne vešlo více Lásky Boţí, abych mezi svými
spolubratry, a spolusestrami mohl nejvíce Lásky rozšířit Jsem schopen očistit své myšlenky,
svá slova, své skutky ode všeho zla, aby mohla z nich a jimi Láska vyzařovat«
Zamysleme se nad tím a přiznejme si upřímně, jak vlastně náš ţivot ve skutečnosti vypadá. O
lásce se sice velmi mnoho mluví, ale není to povětšině Láska Boţí, vyvěrající z nejvyšší
bytosti. I veliká hesla lásky bývají mnohdy pouhou náhraţkou lásky opravdové, takţe tato
paláska ve skutečnosti nezasluhuje si ani tohoto velebného, svatého jména.
Ze všech odstínů lásky zůstává nejvýše láska mateřská, leč ani tato láska neprojevuje se u
všech matek. Bůh sám vkládá tuto pravou, čistou, obětavou, neunavnou lásku mateřskou do
srdce matčina, aby v této lásce očekávala a přijala novou duši, která se vtělila do jejího plodu.
Jiţ samo narození dítěte znamená pro matku veliké utrpení a bolesti, na něţ však matka ráda
zapomíná v témţ okamţiku, kdy děcko své spatří. Od této chvíle děcko jest a má býti pro
matku celým jejím světem.
Dovede někdy některé dítě ocenit velikou, obětavou lásku mateřskou, která je tak pečlivě
opatrovala, ošetřovala a obsluhovala, kdyţ byly ještě bezmocnými batolátky Dovedou děti
ocenit bezesné noci matčiny nad jejich lůţkem, kdyţ byly nemocny Dovedou ocenit to, čeho
všeho se matka musela zříci, aby jim nic nechybělo, aby jim mohla slouţit, aby je mohla
vlastním svým mlékem napájeti Toho se matka od dítěte nikdy nedočká, a přec kaţdé dítě
mělo by takovou matku ctít jako pravou světicí.
Ale postavme vedle takovéto pravé matky matku druhou, která také dala ţivot dítěti, ale
pravého mateřství v sobě nepocítila. Netěšila se nikterak na zrození nového člověka, celý stav
těhotenství byl jí na obtíţ, neboť jí překáţel v obvyklých zábavách, společnostech a
radovánkách, jichţ se nemohla účastnit. A kdyţ se pak konečně dočká zrození svého děcka,
svěřuje je ihned cizím rukám, sama je nekojí, sama se o ně nestará, jen podle nálady všimne si
jej, aby si s ním pohrála jako s loutkou. A i kdyţ pociťuje k dítěti svému lásku, takţe by je
nerada ztratila, to není rozhodně pravá, čistá Láska Boţí. To jest láska omezená na určité
vlastnictví, na jakýsi druh majetku, který ve svém dítěti vidí. Ve svém sobectví ţádá pak na
dítěti, aby jí dělalo ve všem jen radost, a jakmile pozná, ţe děcko jdoucí svou vlastní cestou
nepodřizuje se ve všem jejím názorům, ochabuje ihned i v této své nedokonalé lásce a od
děcka se odvrací.
To není Láska, o jaké svatý Pavel pěl takový hymnus. Taková maminka měla by srovnat svoji
lásku s Láskou svatým Pavlem opěvanou.
Co máme pak nakonec říci o takové matce, která vraţdí v sobě zárodek budoucího ţivota,
nebo dokonce vraţdí jiţ děcko zrozené, jen aby se zbavila přítěţe a nepohodlí Takové ţeny
nezasluhují rozhodně jména matky. Jejich duchovní »já« je tak nízké, tak nečisté, tak zvrhlé,
ţe se v něm nemůţe usadit ani nejmenší krůpěj Boţské Lásky.
Další druh lásky jest láska mezi milenci. I zde jest opravdovou vzácností láska dvou duší,
které se našly na duchovní cestě, a které dávají přednost lásce a splynutí duševnímu, před
láskou a splynutím fysickým. Jejich láska jest opravdu čistá, obětavá, pravá, a dospěje-li
konečně v této harmonii k intimnímu spojení - není v tom hříchu.
Ale devadesát devět procent, ba snad i více milujících se dvojic, mluvících o lásce, neznají
jinou neţ lásku smyslnou, tělesnou, která však nevyvěrá ze zdroje Lásky věčné. Jejím
podkladem je jen chtíč, smyslnost, touha po poţitku smyslů, a proto také takováto nepravá
láska vyprchá mnohdy jiţ při prvém tělesném styku. Zpravidla však mizí hned, jakmile se
34