Práh mezi světy I.

»Maminko, my uţ od Mikuláše nic nechceme, ať to dá raději všechno tomu chudému
chlapečkovi. Podívej se, já mám dvoje boty, a stačí mi jedny, já mu jedny dám!« - řekl prvý.
»Já mám zas dvoje šaty, a také mi stačí jedny« - řekl druhý - »já je tomu chlapečkovi také
dám. Kaţdý den ať si přijde, já se s ním i o jídlo rozdělím, aby neměl hlad!«
Oba chlapci byli ochotni rozdělit se o všechno co měli, a matka vidouc, jak její vypravování
padlo na úrodnou půdu, slzela nad nimi radostí. Podařilo se jí vyvolat v srdcích dětských
nejvyšší cit - lásku k trpícímu. Působila na ně pouhým vyprávěním, a přitom ponechala úplně
dětskému rozumu a dětské vůli i citu, zatouţí-li sami ze sebe po konání dobra. A tato vlastní
touha po konání dobra má pro celý ţivot mnohem větší cenu neţ vše to, čeho moţno
dosáhnouti nařizováním, kázáním a výklady o povinnostech lásky k bliţnímu.
Duše lidská, tedy i dětská, váţí si ze všeho nejvíce svobody, kterou nám Bůh udělil, a proto
má vţdy větší radost z toho, co můţe vykonat ze své dobré vůle, neţ kdyţ vykonává pouze
cizí rozkazy a plní cizí vůli.
Věřím, ţe tato prostá pohádka nalezne i u jiných rodičů odezvu a pochopení, které bude pro
ně i poučením, jak se mají přiblíţit k dětské duši.
Ale nyní vrátíme se zase ke Štědrému večeru, jehoţ náladu skorem v kaţdé rodině doplňuje
vánoční stromeček, mnohde i velmi bohatě okrášlený. Tento vánoční stromek je tak spojen s
představou Štědrého večera, jako by byl v souvislosti se zrozením Páně, ač tomu ve
skutečnosti tak není.
Vánoční stromek je spíše symbolem dne 24. prosince, kdy se slaví svátek Adama a Evy, a je
tedy symbolem stromu poznání z ráje. Jiţ ozdoby na stromku dokazují to samy. Zavěšené na
něm řetězy symbolisují hada, který svedl Evu v ráji, takţe zastupují vlastně symbol zla -
Satana. Zavěšená jablka představují ovoce na stromě poznání a pozlacené ořechy symbolisují
osvícený rozum člověka, neboť půlka rozloupnutého ořechu má velkou podobu s mozkem
lidským. Proto ořechy, mají-li vyjadřovat na stromku správně svůj symbol, mají být vţdycky
pozlaceny, nikoliv polepeny nebo jinak obarveny. Právě zlato je symbolem nejvyšší duchovní
vyspělosti, a pozlacený ořech připomíná nám, ţe rozum náš má být osvícen, abychom dovedli
si se stromu poznání vzít jen ovoce dobra a ne ovoce zla.
Proto se také rozţehují na vánočním stromku svíčky, aby tímto světlem symbolisováno bylo
Světlo Lásky věčné, které nám poskytuje moţnost rozeznat duchovním zrakem dobro od zla.
Proto také na vrchol stromku umísťuje se buď anděl nebo hvězda, neboť je třeba uvědomovat
si stále, ţe pravé duchovní světlo, kterého k osvícení svého rozumu potřebujeme, přichází k
nám pouze shora, od Boha.
Dále pak anděl i hvězda připomínají nám jiţ znamení, která se ukázala při zrození Krista.
Hvězda to byla, která vedla tři mudrce do Betléma, aby se poklonili nově zrozenému Králi
všech králů. A andělé prozpěvováním »Sláva budiţ na výsostech Bohu a pokoj lidem dobré
vůle« ohlašovali příchod Syna Boţího.
Tyto symboly připomínají nám příchod věčné Lásky na zemi, a my proto klademe pod
stromeček dárky svým nejbliţším, které jsou jen projevem naší lásky.
Tradice vánočního stromku přenesla se později z rodin i do různých charitativních spolků,
které kolem svého vánočního stromku shromaţďovaly nejen dárce, nýbrţ i nejpotřebnější z
obcí. Těmto nejnuznějším měla býti projevena láska v širším slova smyslu, ochotná
obdarovati i cizí, ne jen členy rodiny.
Bohuţel však, nedělo se toto obdarovávání vţdy a všude správně a s náleţitým citem. Mám
sám v paměti jednu takovou slavnost vánočního stromku, při které byl jsem také jako chudé
dítě obdarován. Ale jiţ tehdy vycítil jsem, jak falešný byl tón této slavnosti, která pro moji
duši znamenala spíše křivdu neţ projev lásky k bliţnímu.
Kolem stromku se seskupila místní honorace v nádherných šatech, a vedle této skvící se
honorace a přepychu stál houfek ubohých, kterým dle smyslu Kristova učení měla býti
projevena láska. Cítil jsem se tehdy tak pokořeným a zahanbeným! Způsobem přímo
58