Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

ace a azylu do nového zákona o vstupu a pobytu cizinců a právu na azyl (Code De l‘ entrée et du séjour des
étrangers et du droit d‘asile). Tento zákon je účinný od 1. března 2005. 283
Status žadatele o azyl 284
Dle článku 711-1 zákona o pobytu cizinců a právu na azyl je uprchlický status přiznán. 285
1. osobě, která se oprávněně obává pronásledování v zemi původu kvůli své rase, náboženství, národnosti,
příslušnosti k sociální skupině nebo pro politické názory a nemůže se domoci ochrany v této
zemi původu (definovaný jako konvencionální azyl),
2. osobě pronásledované v zemi původu pro její aktivity ve prospěch svobody (označovaný jako ústavní
azyl),
3. osobě, která byla uznána za uprchlíka UNHCR na základě článků 6 a 7 svého statusu (mandátoví
uprchlíci).
Francouzská legislativa neobsahuje žádná ustanovení o tzv. kvótových uprchlících.
Azyl může být dále udělen na základě dalších skutečností, jako například sloučení rodiny, neboť
ochrana uprchlíka naznačuje také ochranu celé jeho/její rodiny (přičemž rodinu tvoří vždy alespoň manžel
nebo partner uprchlíka a nezletilé děti).
Ústavní azyl je posuzován v rámci stejné procedury jako konvencionální azyl. Pouze právní důvod vychází
přímo z francouzské ústavy. Odpovědným orgánem pro posouzení žádosti je v obou případech Úřad
pro ochranu uprchlíků a osob bez státní příslušnosti (Office Francais de protection des réfugiés et apatrides,
dále OFPRA). OFPRA a Uprchlická odvolací rada (CRR) mohou udělit ústavní azyl osobám „bojujícím za
svobodu“, které nespadají pod ustanovení Ženevské konvence. Mezi těmito uprchlickými statusy není
rozdíl a oba umožňují přístup ke všem právům včetně povolení k pobytu na 10 let a jeho obnovování.
V praxi se ústavní azyl však příliš nevyužívá.
Kromě uvedených statusů byl v minulosti ve Francii dále uplatňován tzv. územní azyl (opět svým
charakterem projev volnostního oprávnění státu). Tento však byl v rámci unifikace s legislativou EU nahrazen
doplňkovou ochranou. Ministerstvo vnitra na základě správního uvážení mohlo udělit územní
azyl cizinci, který prokázal, že jeho život či svoboda jsou v ohrožení, anebo že se obával jednání v rozporu
s článkem 3 Evropské úmluvy na ochranu základních lidských práv a svobod. 286 Doplňková ochrana je
udělena cizinci, který nesplňuje požadavky pro udělení azylu či statusu uprchlíka a toto odmítnutí by
jej vystavilo v zemi původu hrozbě trestu smrti, mučení nebo nelidského zacházení či trestu, nebo v situacích
vnitřního nebo mezinárodního ozbrojeného konfliktu by civilistu vystavilo vážnému a přímému
ohrožení života důsledkem nerozlišujícího násilí.
283
Srov. http://ec.europa.eu/dgs/justice_home/doc/dg_eval_France_0306_en.pdf (otevřeno dne 11. 1. 2008).
284
Srov. http://www.ecre.org/conditions/2003/france.shtml (otevřeno dne 11. 1. 2008).
285
Srov. http://www.ofpra.gouv.fr/index.html?xml_id=258&dtd_id=14 (otevřeno dne 11. 1. 2008).
286
V praxi OFPRA a CRR poté, co odmítnou žádost o azyl, mohou informovat ministerstvo vnitra nebo místního
zástupce ministerstva (Préfet), že žadatel nespadá pod ust. Ženevské konvence ani francouzské ústavy, ale život
a svoboda budou v případě návratu přesto ohroženy, a je žádoucí udělení územního azylu. V případě negativního
rozhodnutí ministra vnitra o územním azylu může žadatel ministerstvo požádat o administrativní přezkum
(recours gracieux) nebo se ve lhůtě 2 měsíců odvolat ke správnímu soudu, avšak bez odkladného účinku. V roce
2000 požádalo 11 810 osob o územní azyl (z toho 9 232 osob z Alžírska). Územní azyl byl udělen v 762 případech,
z toho 353 bylo nových podání (u zbývajících šlo o obnovení statusu).
110 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce