Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

žádá o azyl, vztahuje se na něj ochrana před navrácením, a to až do doby vydání rozhodnutí ve věci azylu.
Důvody udělení azylu vycházejí z Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Podle rakouského azylového
zákona získá azyl cizinec, který v Rakousku podal žádost o mezinárodní ochranu, pokud tato žádost nebyla
zamítnuta na základě konceptu třetí bezpečné země nebo pokud není k posuzování této žádosti příslušný
jiný stát na základě tzv. Dublinského nařízení a bylo dostatečně stanoveno, že by takový cizinec mohl být
ve své zemi vystaven riziku pronásledování ve smyslu čl. 1 A (2) Úmluvy o právním postavení uprchlíků.
316 Pronásledování může být založeno i na událostech, které nastaly až poté, co cizinec opustil zemi
původu, nebo může souviset s aktivitami, do kterých se cizinec zapojil po opuštění země původu, pokud
jsou alespoň částečně založeny na vyjádření a trvajícím přesvědčení, jejž měl cizinec již v zemi původu. 317
Zákon dále stanoví, že žádost o mezinárodní ochranu může být zamítnuta a azyl nebude udělen tehdy,
pokud u cizince existuje alternativa vnitřního útěku 318 nebo byly u cizince shledány důvody, pro které
jej lze vyloučit z ochrany. 319 Pokud jde o pozitivní rozhodnutí ve věci, vyjma rozhodnutí o udělení azylu,
může řízení vyústit též v rozhodnutí o udělení tzv. subsidiární ochrany. Ta je udělována těm cizincům,
kteří nesplňují důvody pro udělení azylu, ale jejich návrat do země původu není z různých důvodů možný.
320 Azylový status je definován jako trvalé právo na vstup a pobyt, které je cizinci udělováno rakouským
státem v souladu s ustanoveními platného federálního práva. 321 Naproti tomu status subsidiární ochrany
je definován jako dočasné, obnovitelné právo na vstup a pobyt, které je cizinci poskytnuto rakouským
státem v souladu s ustanoveními platného federálního práva. 322
Za ubytování a péči o žadatele o azyl jsou v Rakousku zásadně odpovědné jednotlivé spolkové země,
a to za předpokladu, že si náklady na své živobytí nejsou schopni nést žadatelé z vlastních zdrojů, nebo
pokud jejich zabezpečení nemá v kompetenci federální stát. V praxi se úroveň poskytovaných služeb
značně liší. Základní podpora zahrnuje ubytování, měsíční kapesné ve výši 40 EUR (v případě ubytování
v zařízení kolektivního typu), zdravotní pojištění, bezplatnou dopravu pro školou povinné děti, příspěvek
na ošacení a cesty za účelem návštěv úřadů. Základní podpora je žadatelům o azyl poskytována až do doby
nabytí právní moci rozhodnutí ve věci azylu a dále je rovněž poskytována těm cizincům, kteří se nemohou
vrátit do země původu. 323 Zajištění ubytování je organizováno jednotlivými spolkovými zeměmi. Stát je
zodpovědný za provoz pouze 5 ubytovacích center, z toho se ve 3 případech jedná o přijímací střediska, ve
kterých dochází k formálnímu zahájení řízení o azylu. Žadatel o azyl je z přijímacího střediska zpravidla
přemístěn do ubytovacího zařízení (obvykle se jedná o penziony) v některé ze spolkových zemí, ovšem
jen za předpokladu, že je jeho žádost o azyl posouzena jako přijatelná. V případě nepřijatelnosti (např.
pokud je k posouzení žádosti příslušný jiný stát na základě tzv. Dublinského nařízení), zůstává cizinec
v přijímacím středisku či je umístěn do detenčního zařízení. Přístup ke státní sociální podpoře je u žada-
316
Srov. ust. § 3 spolkového azylového zákona.
317
V obou případech se jedná se o tzv. uprchlíky sur place. Srov. ust. § 3 odst. 2 spolkového azylového zákona.
318
Srov. ust. § 3 odst. 3 bod 1 ve spojení s § 11 spolkového azylového zákona.
319
Srov. ust. § 3 odst. 3 bod 2 ve spojení s § 6 spolkového azylového zákona.
320
Jedná se o pravidlo non-refoulement. Srov. ust. § 8 spolkového azylového zákona.
321
Srov. ust. § 2 odst. 1 bod 15 spolkového azylového zákona.
322
Srov. ust. § 2 odst. 1 bod 16 spolkového azylového zákona.
323
Na základě dohody mezi federálním státem a spolkovými zeměmi, srov. Die Grundversorgungsvereinbarung.
122 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce