Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

oblasti lze očekávat i do budoucna, v souvislosti s procesem tvorby jednotného azylového systému v rámci
EU. Zákon reaguje na evropskou legislativu v dané oblasti a zohledňuje tendence vytváření nadnárodních
mechanismů minimálních standardů ochrany.
Zákon z roku 1999 reagoval na zjištěné nedostatky z let minulých a vnesl také do právního řádu instituty
známé z evropského soft law, k jehož přijetí se ČR zavázala v přístupové smlouvě. 94 Tak se mj. objevila
možnost zastavení řízení o azylové žádosti z důvodu, že osoba, která hledala v ČR ochranu, přicházela
z bezpečné země původu či protože přicházela z bezpečné třetí země. Rovněž se objevila možnost zrychleného
řízení. Po vstupu České republiky do Evropské unie se stala řada dokumentů acquis součástí českého
práva, a zákon byl v několika novelách předmětem rozsáhlých změn, které přicházely v návaznosti na
vytváření evropských norem. Oblast azylu a uprchlictví byla Amsterodamskou smlouvou „komunitarizována“
a podle ustanovení čl. 61 Smlouvy o Evropských společenstvích ve znění Amsterodamské smlouvy
byla postupně problematika upravována na evropské úrovni. Bylo vytvořeno několik nařízení a směrnic,
které byly do právního řádu promítány právě prostřednictvím shora zmíněných novel. Dopady uvedeného
zákona do praxe v letech 2005–2007 jsou předmětem sociologického průzkumu, jehož celé znění je
v příloze této analýzy.
Na příkladu ČR lze pozorovat provázanost počtu žadatelů o mezinárodní ochranu nejen s migračními
proudy, ale i s legislativními a politickými změnami. Po listopadu 1989 byly otevřeny hranice se západními
státy a v České republice nastal hospodářský růst. V prvních letech existence institutu azylu, resp.
ochrany poskytované ze strany státu, byly počty žadatelů poměrně stabilní. Po roce 1997 se začaly jejich
počty zvyšovat a v dalších letech pak došlo k několika zásadním výkyvům. Jejich vysvětlení bude poskytnuto
dále.
2.2. Současná právní úprava dané problematiky
Tato kapitola vychází jako celek z mnoha ustanovení zákona o azylu a relevantní paragrafy nejsou citovány
u každé části.
Zahájení řízení o udělení mezinárodní ochrany
Zákon o azylu považuje za žadatele o mezinárodní ochranu takovou osobu, která na území České republiky
vstoupí s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu a učiní o tomto svém úmyslu prohlášení, a to buď
ústně, nebo písemně a následně podá písemnou žádost. Žádostí o udělení mezinárodní ochrany se rozumí
žádost o ochranu podaná cizincem, u kterého lze předpokládat, že usiluje o získání azylu nebo doplňkové
ochrany v České republice. Úmysl požádat o mezinárodní ochranu se vyjadřuje buď policii (na hraničním
přechodu, v přijímacím středisku, na oddělení cizinecké policie, pokud cizinec přišel dobrovolně,
a také v zařízení pro zajištění cizinců – tam je však stanovena 7denní lhůta, po jejímž uplynutí se právo na
prohlášení vyčerpává). Úmysl lze projevit též přímo ministerstvu vnitra (v případě hospitalizace cizince
či při výkonu vazby, resp. trestu odnětí svobody). Za prohlášení o mezinárodní ochraně se nepovažuje
94
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2004 Sb. m. s., s přihlédnutím k opravám uveřejněným ve sděleních
č. 72/2004 Sb. m. s. a č. 26/2007 Sb. m. s. Smlouva byla podepsána dne 16. dubna 2003 v Athenách. Smlouva
byla schválena referendem o přistoupení České republiky k Evropské unii, konaným ve dnech 13. června 2003
a 14. června 2003.
40 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce