Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

že určitá omezení, nastavená tak, aby zákon o azylu nepřitahoval neoprávněné žadatele o mezinárodní
ochranu, musejí být zakotvena.
Obavami ze zneužívání institutu mezinárodní ochrany však nelze argumentovat právě při diskusích
o zkrácení omezující lhůty, za předpokladu, že navržená řešení nepočítají s absolutním odstraněním
jakýchkoliv časových bariér, ale s omezením v řádech měsíců. Nicméně zarážející je, že úvahy o zkrácení
lhůty z jednoho roku na tři, popř. šest měsíců jsou stavěny na roveň snahám o okamžité umožnění vstupu
na trh práce a jako takové jsou odmítány s poukazem na pravděpodobné zneužití. Zde je ovšem důležité
upozornit na skutečnost, že zatímco okamžité umožnění vstupu na trh práce pro žadatele o mezinárodní
ochranu by mohlo vést ke zneužívání institutu mezinárodní ochrany jako takové, zkrácení lhůty z maximálně
možných 12 měsíců 154 na skutečně odůvodněných několik měsíců by mohlo přinést za stávající
situace určitá výrazná pozitiva převažující zmiňovaná rizika. Pokud by byla stanovena například šestiměsíční,
ale i tříměsíční omezující lhůta, obavy ze zneužívání by postrádaly reálných základů a riziko zneužívání
by v takovém případě bylo minimální.
Současné řízení o mezinárodní ochraně – nástroje státu
Srovnání s rokem 2000, 2001, kdy byl tehdejším žadatelům o azyl zcela otevřen přístup na trh práce, což
vyvolalo nárůst jejich počtu, v kontextu dnešní podoby české azylové legislativy a praxe neobstojí. Zákon
o azylu, jakož i soudní řád správní totiž nabízejí v současné době celou škálu účinných nástrojů, díky nimž
lze v případech nedůvodných žádostí řízení o udělení mezinárodní ochrany maximálně urychlit a zkrátit.
Takovým nástrojem je např. zastavení řízení pro nepřípustnost některých žádostí, 155 zamítnutí žádosti
jako zjevně nedůvodné, 156 kratší lhůta pro podání některých žalob, 157 nepřiznání odkladného účinku
některým žalobám 158 či nepřijatelnost kasační stížnosti. 159 Vzhledem k akceleraci řízení a také s ohledem
na nově přijatá ustanovení, která zásadním způsobem rozšiřují možné omezení osobní svobody žadatelů
o mezinárodní ochranu v přijímacích střediscích, 160 je tedy z našeho pohledu téměř vyloučeno, aby osoby,
které by chtěly v tomto směru proceduru zneužít, na výhody plynoucí z možnosti legálního zaměstnávání
vůbec dosáhly.
154
Srov. čl. 11 směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003 stanovující minimální normy pro přijímání žadatelů
o azyl, čl. 11 – Zaměstnání: 1. Členské státy stanoví dobu, počínající datem podání žádosti o azyl, po níž nebude
mít žadatel přístup na trh práce. 2. Pokud nebylo rozhodnutí přijato na úrovni první instance do jednoho roku od
předložení žádosti o azyl a z tohoto prodlení nelze vinit žadatele, členské státy rozhodnou o podmínkách, za nichž
bude žadateli udělen přístup na trh práce. 3. Přístup na trh práce nebude zrušen během odvolacího řízení, kdy má
odvolání proti zamítavému rozhodnutí v řádném řízení odkladný účinek, dokud nebude oznámeno zamítavé rozhodnutí
o odvolání. 4. Z důvodu politik pro trh práce mohou členské státy dát přednost občanům EU a občanům
států, které jsou účastníky Smlouvy o evropském ekonomickém prostoru, a také občanům třetích zemí, kteří jsou
legálními obyvateli.
155
Srov. ust. § 10a, § 25 písm. i) zákona o azylu, v platném znění.
156
Srov. ust. § 16, tamtéž.
157
Srov. ust. § 32 odst. 2, tamtéž.
158
Srov. ust. § 32 odst. 3, tamtéž.
159
Srov. ust. § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění.
160
Srov. ust. § 46a, § 73 zákona o azylu, v platném znění.
70 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce