Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

Co se týče pracovního povolení, existuje v Norsku několik jeho typů. Norské úřady rozlišují mezi sezonním
pracovním povolením, povolením pro au-pair a povolením pro kvalifikovanou práci. Podmínky
pro získání pracovního povolení jsou následující: existence konkrétní pracovní nabídky, platové a pracovní
podmínky nesmějí být méně výhodné než ty stanovené v příslušných podnikových dohodách,
musí se jednat o práci na plný úvazek. Sezonní pracovní povolení je nejčastěji udělováno na zemědělské
práce a na max. 6 měsíců bez možnosti dalšího prodloužení. O povolení pro au-pair mohou žádat osoby
mezi 18 a 30 lety. Toto povolení je opravňuje k pobytu v délce dvou let. Kvalifikovaný či odborný pracovník
je pak osoba, která zastává pozici buďto vyžadující speciální vzdělání, nebo kvalifikaci. Do této
kategorie mohou spadat lékaři, zdravotní sestry, inženýři. Osoby, které získají toto povolení, mají právo
usadit se po třech letech svého pobytu v Norsku. Během prvních tří let však i ony musejí své povolení
každoročně obnovovat.
Podle imigračního zákona (§ 8) musí osoba žádající o pracovní povolení nebo o povolení k pobytu,
kromě konkrétních podmínek vztahujících se např. k udělení povolení k pobytu, doložit, že má dostatečné
prostředky na pobyt v zemi, zajištěné ubytování, dále osoba musí naplnit podmínky uvedené
v dokumentu Imigrační pravidla (Immigration Rules) – musí být starší 15 let, pokud je však mladší 18 let,
musí se prokázat souhlasem rodičů či jiného zástupce, a dále nesmějí být dány okolnosti, které by vedly
k zamítnutí žádosti na základě dalších ustanovení imigračního zákona (např. uvádění nepravdivých
informací při posuzování žádosti). Z humanitárních důvodů však může být splnění i těchto podmínek
prominuto.
V roce 2003 se jako nejčastější důvod k udělení povolení k pobytu vyskytovalo sjednocování rodiny,
a to v 10 469 případech. Pracovní povolení bylo uděleno v 25 650 případech. Z toho 17 886 povolení bylo
vydáno jako sezonní pracovní povolení a 1 127 osob získalo povolení pro kvalifikované pracovníky
(z toho bylo 99 Američanů, 57 Rusů, 57 Slováků, 47 Indů, 47 Litevců a 38 Rumunů). Podoba norské migrační
politiky je tvarována zejména dvěma hlavními principy: za prvé musí být imigrace omezena, za
druhé by všem přijatým imigrantům měly být zaručeny rovné příležitosti jak ve formální, právní rovině,
tak v rovině praktické.
V roce 2003 byl přijat tzv. Introduction Act, jenž zakotvil povinnost aktivní participace uprchlíků
a osob, jimž bylo uděleno povolení k pobytu z humanitárních důvodů, pokud je jim mezi 18 a 55 lety,
na dvouletém integračním programu organizovaném místní samosprávou. Od roku 2005, kdy byl tento
právní předpis novelizován, se právo i povinnost účastnit se integračního programu vztahuje na všechny
imigranty ze států mimo EU. Integrační program sestává zejména z intenzivní výuky jazyka, stejně jako
společenské výuky, která může probíhat přímo v jejich mateřském jazyce a má imigrantům napomoci
s obeznámením se s novým prostředím.
Od roku 2003 se také rozběhl nový informační program, na jehož základě jsou žadatelé o azyl po svém
příchodu do země informováni o průběhu procesu posuzování jejich žádosti, o svých právech i povinnostech,
o možnostech, které mohou nastat po akceptování jejich žádosti, stejně jako o možnosti návratu do
své země.
Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce 117