Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

zmiňuje mimo jiné následující: „Pokud jde o situaci zachycenou v našich rozhovorech, úloha samotné kategorie
genderu jako bariéry nebo akcelerátoru mobility na pracovním trhu se mění a) v závislosti na právním
postavení imigrantů a s tím spojenými očekáváními o vlastní pracovní kariéře a b) v souvislosti s propojením/překřížením
s kategoriemi věku, etnicity a sociální třídy. Není to tedy ani tak gender samotný, co
zvyšuje či snižuje možnost mobility na pracovním trhu, ale spíše propojení těchto různých klasifikací.“
Doporučení zmíněného výzkumu obsahují mimo jiné i bod „Ustavení veřejné diskuse o vztahu genderu
a etnicity“. Pro větší chápání tohoto aspektu v populaci cizinek by bylo této diskuse zapotřebí.
Z hlediska této analýzy nebyl genderový aspekt dále rozebírán.
1.4.6. Cílová skupina a postavení po skončení řízení
Žadatelé o mezinárodní ochranu nejsou držiteli tohoto statusu dlouhodobě. Ve výjimečných případech
jsou v tomto nejistém statusu po dobu v řádu let, častěji jde o měsíce. Jejich status je ukončen buď kladným
rozhodnutím a udělením určité ochrany (následuje integrace), anebo rozhodnutím záporným (následuje,
resp. měl by následovat, návrat do země původu). Vracejí se tedy do běžného života po několika měsících
či letech strávených jiným než běžným způsobem, po době, ve které byli v mnoha směrech omezeni oproti
době dřívější. Jednou z oblastí, která je dotčena jejich pobytem ve statusu žadatele o mezinárodní ochranu,
je práce a pracovní návyky. Po dobu jednoho roku se nemohou účastnit pracovního procesu, což může mít
určité následky. Doba více než jednoho roku je definovaná Mezinárodní organizací práce jako dlouhodobá
nezaměstnanost. 56
Následky, které s sebou nese dlouhodobá nezaměstnanost v oblasti sociální, ekonomické a psychické,
mohou být rozsáhlé a velmi těžko se odbourávají. Prakticky každým dnem, který osoba stráví v nečinnosti,
klesá její hodnota na trhu práce a její pracovní potenciál, i možnosti uplatnění se rapidně snižují. Žadatelé
o mezinárodní ochranu nepracují obvykle v řádu měsíců či let, v závislosti na tom, za jak dlouho je o jejich
žádosti rozhodnuto. Po udělení ochrany nebo – v případě negativního rozhodnutí – po návratu do země
původu může mít řada z nich obtíže s uplatněním na trhu práce, může mít problémy se samostatností,
a může tak zůstat závislá na sociálních dávkách.
Více informací k dané problematice poskytuje Část III.
1.5. Velikost cílové skupiny se zaměřením na Evropu a Českou republiku
Pro lepší pochopení problematiky, kterou se zabývá předkládaná analýza, jsou v této části uvedeny statistické
údaje ohledně počtu žadatelů o mezinárodní ochranu v České republice a v Evropské unii s přihlédnutím
k situaci ve světě. Vzhledem k nemožnosti pozměnit co do terminologie tabulky a grafy, které byly
převzaty, jsou používány pojmy žadatel o mezinárodní ochranu a žadatel o azyl jako synonyma.
Při studiu statistik je nesmírně důležité si uvědomit, že v různých státech nalezneme pod stejnými názvy
naprosto odlišné skupiny osob. Tak lze najít pojem uprchlík, kterým se někde rozumí kromě uznaného
uprchlíka (v českých statistikách azylantů) též žadatel o mezinárodní ochranu. Může se stát, že budou do
56
Srov. Key Indicators of the Labour Market (KILM), Fifth Edition, International Labour Office, Geneva, 2007,
dostupné na www.ilo.org/trends (otevřeno dne 15. 1. 2008).
24 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce