Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

padě k pobytu v pobytovém zařízení ministerstva vnitra. 166 Tato druhá varianta je pro ČR nepoměrně
finančně nákladnější ve srovnání s pobytem žadatele v soukromí, což je patrné z následujícího srovnání.
Náklady na pobyt jednoho žadatele v pobytovém zařízení ministerstva vnitra činí za měsíc celkem
minimálně 7 740 Kč (strava 112 Kč na osobu a den, ubytování 130 Kč za osobu a den, 16 Kč na osobu a den
kapesného). 167 Životní minimum pro jednotlivce pak činí 3 126 Kč měsíčně. 168 Podíváme-li se tedy na poměr
nákladů vynaložených na pobyt žadatele v zařízeních ministerstva vnitra ve vztahu k nákladům na
pobyt v soukromí, jednoduchými výpočty dojdeme k následujícím závěrům: částka 7 740 Kč vynaložená
za měsíc na jednu osobu ve státním zařízení je v porovnání s maximální částkou 3 126 Kč vynaloženou
na osobu v soukromí (a to ještě pouze v případě, že by neměla zaměstnání a pobírala finanční příspěvek
do výše životního minima) více než dvojnásobná. Pokud by žadatel pracoval, a tudíž mu nebyl vyplácen
žádný finanční příspěvek, byl by rozdíl ve státem vynaložených financích na osobu žadatele zcela zřetelný:
7 740 Kč versus 0 Kč.
K tomu je zapotřebí připočíst částky, kterými do systému přispívá každá legálně zaměstnaná osoba –
příspěvek na sociální pojištění, státní politiku zaměstnanosti, příspěvek na zdravotní pojištění, daně.
Většina z takto získaných financí je pro stát v dlouhodobém horizontu skutečně výnosná – ačkoliv tito cizinci
musejí výše uvedené částky povinně hradit, nelze do budoucna předpokládat jejich čerpání (žadatel
o mezinárodní ochranu nemůže být zařazen do evidence úřadu práce a pobírat dávky v nezaměstnanosti,
nebude poživatelem důchodu atd.).
Z logiky věci tudíž vyplývá, že pokud by žadatelé o mezinárodní ochranu měli přístup na trh práce
dříve, došlo by k výraznému snížení nákladů na úhradu jejich pobytu v pobytových střediscích a současně
ke zvýšení příjmů státu v podobě daní, příspěvků na sociální zabezpečení, státní politiku zaměstnanosti
i na veřejné zdravotní pojištění.
Důsledky dlouhodobé nečinnosti
Je zde však i další, neméně významné hledisko, které musí být vzato v úvahu a které by mělo být reflektováno
státem za všech okolností. Jde o to, že dlouhodobé pasivní čekání na udělení či neudělení mezinárodní
ochrany prokazatelně způsobuje, v kombinaci s dalšími faktory, u většiny těchto osob ztrátu
motivace, znalostí a dovedností (dekvalifikaci), oslabení pracovní způsobilosti a mnohdy i psychické
problémy. 169 Žadatelé v průběhu řízení o mezinárodní ochraně mění i své sociální návyky a stávají se závislými
na pomoci jiných subjektů. Zdůrazňujeme, že zvýšený, ne-li rozhodující výskyt takové situace
předpokládáme právě při pobytu žadatele ve státních zařízeních, kde se zmíněný cizinec stává pouze
166
Jak ukázal citovaný sociologický průzkum, ubytovacích kapacit a souvisejících služeb poskytovaných, resp. zajišťovaných
ministerstvem vnitra využívalo v době výzkumu 47 % respondentů.
167
Srov. vyhláška č. 376/2005 Sb., kterou se stanoví výše úhrady za stravu a ubytování poskytnuté v azylovém zařízení,
výše kapesného a termíny jeho výplaty, v platném znění.
168
Srov. zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění.
169
Srov. Burdová Hradečná, P., Dlabáčková, K.: Žadatelé o azyl a legální trh práce, článek zpracovaný Analytickým
expertním centrem Konzorcia nevládních organizací pracujících s migranty v rámci aktivit projektu „Proč mají
zůstat stranou“, str. 3, citováno In Jílek, D.: Právo na azyl: Přístup žadatelů o azyl k pracovnímu trhu? In Společný
evropský azylový systém: doplňková ochrana. Masarykova univerzita, Brno, 2007, str. 167.
Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce 73