Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

klama, PR, prodej, personalistika, inženýrské obory (všechny typy), pedagogika, lékařství, právo, vytváření
sítí, dálkové řízení, obchod, management). Vízum je platné na 6 let a opravňuje i manžela a děti této osoby,
aby společně s touto osobou pobývaly v USA. Výhodou tohoto víza je, že tato osoba může žádat o zelenou
kartu. Množstevní strop pro udělování tohoto víza byl na rozpočtový rok 2006 stanoven na 65 000.
Osoba, která má povolení k trvalému pobytu (tzv. permanent resident) a v USA pobývá jako „trvalý rezident“
déle než 5 let, neopustila USA během této doby na dobu delší než 6 měsíců, v určitém státě či distriktu
pobývala minimálně tři měsíce, má dobré morální vlastnosti, dobrou znalost anglického jazyka, dobré
„občanské znalosti“ a vztah k ústavě.
4.13. Shrnutí komparativní části s důrazem na dobré příklady
Současná podoba Přijímací směrnice, jakožto zásadního evropského instrumentu, který upravuje přístup
žadatelů o azyl, resp. o mezinárodní ochranu na trh práce, je výsledkem různě motivovaných kompromisů
a nesplňuje očekávání, jež na ní bylo původně kladeno. V souvislosti s přístupem žadatelů o mezinárodní
ochranu na trh práce však tato směrnice přece jen přišla s pozitivním krokem – nahradila otázku
zda vůbec umožnit této kategorii osob možnost legálního zaměstnání otázkou kdy tak učinit. V tom lze
spatřovat určitý přínos. V reakci na směrnicí stanovenou maximální dvanáctiměsíční lhůtu jakožto určitý
minimální standard, kterého by mělo být dosaženo, s možností upravit pravidla příznivěji, je možné
vysledovat různé přístupy jednotlivých států. Pro zajímavost jsme do komparativní části analýzy zařadili
také pohledy na právní úpravy některých dalších států. Přestože se jedná o země imigrační, s dlouholetou
tradicí a velkým počtem žadatelů o azyl, k otázce přístupu na trh práce se staví pozitivně, bez ohledu na
nutnost transpozice evropských směrnic.
Je možné říci, že ve vybraných zemích jsou uplatňovány rozdílné přístupy, od liberálních až po ty relativně
restriktivní. Zkušenosti s aplikací těchto přístupů v těchto zemích jsou také odlišné. Přesto z nich lze
vyvodit některé obecnější závěry.
Jedním z nich je i skutečnost, že brzké otevření trhu práce pro žadatele (jakkoliv je svázáno s dalšími
omezujícími podmínkami) situaci těchto cizinců nijak dramaticky nezlepšuje, na druhé straně je však
jedním z důležitých faktorů jejich snazší integrace do budoucna.
Za zásadní pak pokládáme i zjištění, že snadný přístup na trh práce sám o sobě a bez dalšího ve srovnávaných
zemích nevede ke zneužívání azylového systému.
Výsledné postavení žadatelů o mezinárodní ochranu na trhu práce je ovlivněno celou řadou dalších
faktorů než jen pouhou liberalizací zákonných podmínek pro zaměstnávání. Podstatnou roli hrají i další
omezující činitelé (od nedostatku profesního vzdělání, přes diskriminaci ze strany zaměstnavatelů, až po
znalost jazyka), s čímž také jednotlivé země různými způsoby pracují ve snaze nastavit co nejoptimálnější
a vyvážené podmínky zaměstnávání této kategorie cizinců.
Některé státy kladou větší důraz na rychlý přístup na trh práce, jiné zase odbourávají různá možná
omezení, jako například pracovní povolení, další země pak namísto toho přicházejí s rekvalifikačními či
vzdělávacími programy. Z rozdílných přístupů k zaměstnávání těch cizinců, kteří hledají ochranu v hostitelských
zemích před pronásledováním v zemích původu, lze nepřímo dovodit, že si státy uvědomují
rizika, která s sebou nese nebezpečná past paternalistického systému, ve kterém je vše nezbytné k životu
zajištěno, aniž by žadatelé byli motivováni k vlastní aktivitě.
Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce 147