Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

V tomto smyslu pak lze jen ocenit a vyzdvihnout ty státy, které usilují o využití doby trvání řízení k aktivizaci
potenciálu žadatelů o mezinárodní ochranu, který může být využit tam, kde je to možné k zajištění
vlastní soběstačnosti či alespoň ke snížení nákladů azylového systému. Ať již je výsledek azylového
řízení pozitivní či negativní, jeho výstupem může být cizinec, který je schopen se lépe uplatnit a postarat
o sebe, ať už v zemi hostitelské či v zemi původu.
Když se podíváme na přístup vybraných zemí k zaměstnávání cílové skupiny, a to nejen v rámci členských
států Evropské unie, které jsou vázány zmíněnou směrnicí, ale i Norska a USA, zjistíme, že těmto
cizincům obecně není dovoleno pracovat bez omezení v průběhu doby, kdy je jejich žádost posuzována.
Přístup na trh práce je tak vždy vázán na uplynutí určité lhůty, po kterou ještě nebylo vydáno konečné
rozhodnutí o jejich žádosti. Tato doba se ale v rámci zemí různí.
Výjimku tvoří pouze Norsko, které liberálně neuvádí žádnou minimální lhůtu, po jejímž uplynutí lze
teprve povolení vydat (dokonce za určitých okolností umožňuje získat pracovní povolení i osobám, jejichž
žádost již byla, a to bez možnosti odvolání, odmítnuta).
Obecně ale převládá trend zachovat určitou lhůtu, ve které ještě žadatelé o azyl nemohou pracovat, ani
požádat o pracovní povolení.
V případě Finska tato „čekací doba“ činí tři měsíce, přičemž s ohledem na relativně vysokou míru nezaměstnanosti
je pracovní povolení omezeno pouze na ta místa, která nemohou být obsazena finským
státním občanem nebo osobou s povolením k pobytu.
Ve Švédsku v případě, že lze předpokládat, že procedura posuzování žádosti o azyl bude trvat déle než
4 měsíce, je žadatel o azyl automaticky vyjmut z povinnosti žádat o pracovní povolení, a může tedy bez
dalšího zahájit svou pracovní činnost.
Ve Švýcarsku pak v současnosti nemají tito cizinci přístup na trh práce jen v prvních třech měsících,
tato doba může být ale navíc jednotlivými kantony prodloužena o další tři měsíce, a to zejména v případě,
kdy je žadateli o azyl vydáno zamítavé rozhodnutí o jeho žádosti ve věci azylu již během prvních třech
měsíců od podání žádosti. Rozhodnutí o povolení k výdělečné činnosti vydávají úřady práce v kantonech.
Kantony mohou povolení k výdělečné činnosti pro žadatele o azyl a osoby s dočasnou ochranou omezit
pouze pro určité obory (např. v případě nedostatku pracovních sil v určitých odvětvích). Zároveň pak byla
přijata nová opatření v boji proti práci načerno, která výrazně posílila roli kantonálních kontrolních orgánů
a rozšířil možnosti ukládat sankce za výkon práce načerno.
Jiným příkladem jsou pak USA, kde stanovili lhůtu, po níž lze podat žádost o pracovní povolení na 150
dnů, tedy cca na pět měsíců poté, co žadatel doručil úplnou žádost o azyl.
Pokud jde o naše nejbližší sousedy, zejm. Slovensko, doba, po kterou není žadatelům povoleno vstoupit
na trh práce, je omezena až do doby vydání pravomocného rozhodnutí ve věci (v to je počítána tedy i doba
soudního řízení), nejvýše ale na jeden rok, poté však není vyžadováno povolení k zaměstnání a postavení
žadatelů o azyl je v zásadě shodné s občany státu.
Více restrikcí naopak uplatňuje Německo, Rakousko nebo Velká Británie, kde je stanovena maximální
lhůta povolená směrnicí, tedy 12 měsíců (vyjma Rakousko, kde je lhůta tříměsíční), pokud o jejich žádosti
o mezinárodní ochranu nebylo bez jejich zavinění rozhodnuto zamítavě. Pracovní povolení umožňuje
vykonávat pouze určité druhy zaměstnání, ale kromě přístupu k práci zahrnuje rekvalifikace a pomoc při
hledání zaměstnání.
148 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce