Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

První oddíl dotazníku byl členěn na několik částí, přičemž jednotlivé části byly určeny různým
respondentům na základě jejich zkušeností na pracovním trhu. Na některé otázky tedy odpovídali
všichni respondenti, na jiné pouze ti, kteří měli určitý typ zkušenosti (například někdy v České republice
pracovali).
Otázka 1 měla zjistit výchozí kvalifikační předpoklady a původní sociální status žadatelů o azyl, tj.
jakou práci vykonávali nebo jakou sociální roli zastávali v posledním roce před příchodem do ČR. Na
odpovědní kartě jim byly nabídnuty možnosti, které se jevily podle zkušeností z minulých výzkumů
a po konzultaci s pracovníky SOZE jako nejpravděpodobnější a nejvěrohodnější možnosti původního
začlenění žadatelů o azyl ve společnosti a v zaměstnání v zemi jejich původu či v zemi, kde pobývali před
příchodem do České republiky. Vzhledem ke značné složitosti a mnohovrstevnatosti této otázky, do níž
se promítají diametrálně odlišné sociokulturní charakteristiky jednotlivých žadatelů o azyl, byly respondentům
nabídnuty co nejuniverzálnější a co nejjednodušší varianty pro charakterizování jejich původního
pracovního zařazení. Respondenti vybírali z těchto možností: placená práce – studium – v domácnosti
– nezaměstnanost – nepracoval(a) z jiného důvodu (vojenská služba, vězení, dobrovolnictví, invalidita ap.) – žádost
o azyl v jiné zemi – soukromé podnikání.
Otázka 2 zjišťovala, zda žadatel/ka o azyl v současné době v České republice pracuje či nikoli. Tato
otázka byla rozřazovací, tzn. rozdělila respondenty do dvou skupin, které odpovídaly na různé otázky.
V případě, že respondent uvedl, že v současné době pracuje, týkaly se ho otázky 3–8, které zjišťovaly základní
informace o charakteru respondentova současného zaměstnání a jeho subjektivní hodnocení tohoto
zaměstnání.
Otázky 3 a 4 zjišťovaly spokojenost respondentů s jejich současným zaměstnáním a s jeho finančním
ohodnocením. Otázky 5 až 7 se týkaly oboru, ve kterém respondent/ka pracuje. Zajímalo nás, v jakém
oboru pracuje, zda je to obor, ve kterém získal/a kvalifikaci, a zda je jeho/její práce na nižší, stejné či vyšší
úrovni než jeho/její kvalifikace. Otázka 8 zjišťovala, zda respondent/ka pracuje legálně či nelegálně.
Z pilotního průzkumu vyplynulo, že někteří žadatelé o azyl, kteří pracují bez legální smlouvy, si nejsou
vědomi toho, že pracují nelegálně. Zvolili jsme proto namísto otázky, zda respondent/ka pracuje legálně
nebo nelegálně, otázku, zda respondent/ka pracuje na písemnou pracovní smlouvu. Pokud respondent/ka
odpověděl/a, že má písemnou pracovní smlouvu, pokračoval/a otázkou 9, která zjišťovala charakter pracovního
poměru: plný úvazek – částečný úvazek – dohoda o provedení práce – dohoda o pracovní činnosti – či jiný
druh pracovní smlouvy.
V případě, že respondent/ka uvedl/a v odpovědi na otázku 2, že nepracuje, byla jemu/jí určena otázka
10, která zjišťovala, čím se respondent/ka v současné době zabývá: hledá práci – nehledá práci – rekvalifikační
kurzy – v domácnosti se zdravotními problémy či při péči o děti – studium. Pokud respondenti odpověděli,
že práci nehledají, pokračovali otázkou 11, ve které nás zajímaly důvody, proč nehledají práci. Respondenti
na čtyřbodové škále hodnotili důležitost nabídnutých variant, které pokrývaly různé vysvětlující
důvody, proč respondent/ka nehledá práci. Tyto důvody pokrývaly celou řadu různých subjektivních
i objektivních důvodů a bariér, které mohou žadatele o azyl vést k rozhodnutí nehledat v České republice
zaměstnání: zdravotní důvody – vystačím si s tím, co mám – nemá to cenu, nikdo mě nezaměstná – nechci zůstat
v České republice – nenajdu práci ve svém oboru – neumím česky – nechci pracovat nelegálně – nevím, jak/kde hledat
práci – nemám dostatečné vzdělání/kvalifikaci. Otevřená varianta „jiné“ umožňovala respondentům vyjádřit
důvody, které nebyly uvedeny v uzavřených variantách.
Zkušenosti žadatelů o azyl a strpitelů se zaměstnáváním v ČR 181