Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

4.8. Spolková Republika Německo
Právní úprava
Na základě zkušeností z éry nacionálního socialismu, kdy osobám pronásledovaným režimem mnohdy
jiné státy odmítly poskytnout ochranu, upravila Spolková republika Německo již při svém vzniku v roce
1949 azylovou problematiku v ústavě (Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland). V průběhu osmdesátých
a počátkem devadesátých let docházelo současně s narůstajícím počtem žádostí (s maximem více
než 438 000 podaných žádostí v roce 1992) k nízkému uznávání žádosti o ochranu. V roce 1993 vstoupila
v platnost restriktivní úprava udělování azylu – tzv. azylový kompromis. Další reformu azylové problematiky
přinesl v roce 2004 v souvislosti s kompletní reformou německého cizineckého práva přistěhovalecký
zákon, 349 který upravuje problematiku azylu a migrace v jednom a poprvé také otázky integrace.
Status žadatele o azyl
Spolková republika Německo uděluje azyl (tzv. vnitrostátní azyl) na základě ustanovení v čl. 16a německé
ústavy, podle kterého přiznává individuální právo na azyl všem politicky pronásledovaným osobám.
Vedle azylu podle čl. 16a ústavy poskytuje Německo ochranu (tzv. malý azyl) podle § 60 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců (Aufenthaltsgesetz), 350 který cizinci přizná status uprchlíka, pokud splní kritéria Úmluvy
OSN o právním postavení uprchlíků (1951) ve znění Protokolu (1967).
Azylové řízení ve Spolkové republice Německo upravuje zákon o azylovém řízení (Asylverfahrensgesetz),
351 který konkretizuje právo na azyl podle ústavy. Sociální dávky žadatelů upravuje od roku 1993 zákon
o službách pro žadatele o azyl (Asylbewerberleistungsgesetz).
Status uprchlíka i azylanta je podle § 73 zákona o azylovém řízení přezkoumáván ve správním řízení,
a jestliže důvody jeho udělení pominuly, je odvolán (Widerruf); jestliže byl udělen na základě nesprávných
údajů nebo zamlčení, je vzat zpět (Rücknahme). Od roku 2005 platí s novým přistěhovaleckým zákonem
ustanovení, že je udělený status přezkoumáván nejpozději po třech letech.
Přistěhovaleckým zákonem z roku 2005 byla transponována směrnice Rady EU (2001/55/EC) o minimálních
standardech pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob
do německého práva (§ 24 pobytového zákona). V Německu se uděluje dočasná forma ochrany nejprve na
dobu 1 roku (s dočasným povolením k pobytu) a pokud není ukončena, automaticky se prodlužuje o dalších
6 měsíců.
Německé cizinecké právo dále obsahuje doplňkovou ochranu – zákaz vyhoštění osob z lidskoprávních
nebo humanitárních důvodů (odst. 60 (2), (3), (5) a (7) pobytového zákona); část těchto ustanovení pokrývá
koncept doplňkové ochrany podle tzv. kvalifikační směrnice Rady EU (2004/83/EC).
349
Srov. zákon o řízení a omezení přistěhovalectví a o úpravě pobytu a integrace unijních občanů a cizinců (Gesetz zur
Steuerung und Begrenzung der Zuwanderung und zur Regelung des Aufenthalts und der Integration von Unionsbürgern und
Ausländern; 2004 BGBl. I S. 1950).
350
Srov. zákon o pobytu, výdělečné činnosti a integraci cizinců na území Spolkové republiky Německo (Gesetz über
den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet; 2004 BGBl. I S. 1950).
351
Srov. Asylverfahrensgesetz; 1993 BGBl. S. 1361.
130 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce