Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

nivého stavu věcí. Za nadějné lze pokládat, že některá východiska, která zastává stát, se shodují i s východisky
této studie – mezi ně patří především zřetelné odsouzení nelegálního trhu práce a identifikování
jeho negativních dopadů ve vztahu ke státu i k cizinci, a to nejen s ohledem na nedozírné fiskální škody,
ale i s ohledem na trestnou činnost s tím spojenou a s ohledem na důsledky v oblasti možných závažných
dopadů na životy jednotlivých osob.
Zde se však názorová hlediska pravděpodobně rozcházejí. Studie se pokouší, narozdíl od identifikovaných
snah státu a samozřejmě tam, kde to je objektivně možné, navrhnout nerepresivní způsoby řešení
dané problematiky. Zároveň poukazuje na zásadní nesoulad současné (nejen) migrační politiky České
republiky, kdy na jedné straně se stát pokouší zatraktivnit pro řadu cizinců, kteří by mohli pozdvihnout či
dokonce spasit některé sektory ekonomiky a vyrovnat nepříznivé demografické vyhlídky, na straně druhé
však zcela přehlíží potenciál cizinců již legálně pobývajících na území, který se mu v této souvislosti nabízí,
a to bez přesvědčivých argumentů, proč tak činí.
Je také nutné zdůraznit, že podle shromážděných údajů se žadatelé o mezinárodní ochranu koncentrují
převážně ve sféře neformální ekonomiky.
Při vědomí těchto souvislostí pak analýza doporučuje výrazně zkrátit omezující lhůtu, během níž je
žadateli o mezinárodní ochranu zakázán přístup na legální trh práce, a v závislosti na tom upravit i možné
pobírání finančního příspěvku, přičemž se nebrání ani legislativnímu povzbuzení motivace cílové skupiny
k integraci (vazba udělování finančního příspěvku na absolvování kursů českého jazyka či rekvalifikace).
Dále navrhuje učinit významné změny v oblasti udělování povolení k zaměstnání resp. víz za účelem
řízení ve věci mezinárodní ochrany tak, aby systém byl pružný a pokud možno co nejméně zatížený
byrokratickými překážkami. V této souvislosti důrazně doporučuje neignorovat následky, které s sebou
nese dlouhodobá nezaměstnanost a poukazuje na výhody existence legálního zaměstnání jak v případě
pozdějšího pobytu cizince na území České republiky, tak i z hlediska jeho návratu a setrvání v domovském
státě.
Neméně významným se jeví zjištění, že tato cílová skupina se pohybuje ke škodě všech zúčastněných
ve sféře nekvalifikovaných prací, proto jsou součástí závěrů analýzy i doporučení, jak postupovat, aby žadatelé
o mezinárodní ochranu resp. pozdější azylanté či osoby s udělenou doplňkovou ochranou mohli
snáze vykonávat kvalifikovanější práce, k nimž mnozí z nich mají potřebné vzdělání či schopnosti. Zde se
nabízejí řešení v podobě pestrých nabídek rekvalifikačních kursů a jiných vzdělávacích aktivit, stejně tak
jako liberálnější nastavení podmínek, týkajících se uznávání pro tyto cizince těžko dostupných dokladů
o absolvovaném vzdělání či praxi.
Analýza dále navrhuje z pohledu České republiky pravděpodobně inovativní řešení, které spočívá
v jakési regularizaci bývalých žadatelů o mezinárodní ochranu. Navrhované řešení tak stojí na principu
umožnit některým neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu legalizaci dalšího pobytu na území
ČR bez nutnosti vycestování z území, a to především v závislosti na existenci legálního zaměstnání v době
skončení řízení ve věci mezinárodní ochrany. Při rozhodování o povolení k pobytu tedy doporučuje klást
důraz na skutečnou míru integrace cizince do české společnosti, kdy existence legálního zaměstnání, jakožto
jeden ze základních předpokladů úspěšné integrace, by měla být stěžejním faktorem. Do úvahy se
v tomto kontextu dává i možné zařazení této skupiny cizinců do režimu tzv. zelených karet.
Ruku v ruce s nerestriktivními změnami však musejí přijít i zpřísňující návrhy, a to především v oblasti
sankcionování nelegálního zaměstnávání, a postihovat tedy jak cizince vykonávajícího nelegální
8 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce