Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

pasivním příjemcem podpory ze strany českého státu, nikoliv při pobytu v soukromí, 170 kde lze předpokládat
pozdější nepoměrně snazší integraci do majoritní společnosti.
Výhody kladného přístupu k otázce zaměstnání pro integraci nebo návrat
I z tohoto důvodu je tudíž namístě uvažovat o co nejrychlejším vstupu na trh práce, samozřejmě, v rámci
zákonných možností. V tomto případě není rozhodující, zda legálně zaměstnaný žadatel o mezinárodní
ochranu později na tuto ochranu skutečně dosáhne. Získá-li žadatel azyl či doplňkovou ochranu, pak je
předchozí legální zaměstnávání dobrou výchozí pozicí pro úspěšnou integraci. Pokud žadatel azyl ani doplňkovou
ochranu nezískal a je nucen odcestovat do země původu, neodjíždí se změněnými sociálními
návyky, ztrátou kvalifikace a schopností obstát na domácím trhu práce, naopak, za ideálních okolností lze
počítat s tím, že se jeho schopnosti a kvalifikace ještě zvýší, popř. že získá i určité finanční prostředky, přičemž
kombinací všech těchto faktorů zároveň vzroste jeho šance na uplatnění na trhu práce domovského
státu. V této souvislosti lze také očekávat „nižší riziko nepříznivých, popř. krizových sociálních situací,
které by mohly zapříčinit další migraci ze země původu. Naproti tomu osoby dlouhodobě navyklé na zajištění
základních sociálních služeb v pobytovém středisku (při ztrátě či snížení pracovně-sociálních dovedností)
mají po jeho opuštění značné problémy s reintegrací ve střetu s tvrdou sociální realitou v zemi
původu, která nedokáže poskytnout cizinci standard poskytovaný azylovým zařízením a naopak po něm
vyžaduje samostatnost při zabezpečování potřeb svých a své rodiny“. 171
Při úvahách o době, po kterou je žadatelům o mezinárodní ochranu znemožněn vstup na trh práce, je
možné vycházet i z toho, že v pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, ať již přímá
či nepřímá. Pokud je v důsledku nějakého ustanovení, třeba i zdánlivě neutrálního, osoba diskriminována
a v porovnání s jinými osobami znevýhodněna, jedná se jednoznačně o nepřímou diskriminaci, ledaže
je takové ustanovení objektivně zdůvodněno legitimním cílem a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou
přiměřené a nezbytné. Zdá se tudíž, že ustanovení, které znemožňuje žadatelům o udělení mezinárodní
ochrany přístup na trh práce, svým způsobem naplňuje definici nepřímé diskriminace s tím, že s ohledem
na výše uvedené skutečnosti je obtížné najít pro takové opatření legitimní cíl.
Je logické, že účelem pobytu žadatelů o mezinárodní ochranu na českém území není výdělečná činnost.
To však neznamená, že by dobu řízení nemohli smysluplně využít, získat nové vědomosti a pracovní
zkušenosti a v neposlední řadě snížit finanční nákladnost svého pobytu pro hostitelský stát a dokonce
tento stát obohatit; existence zaměstnání a získané finanční prostředky pak zároveň mohou významnou
měrou přispět k reintegraci neúspěšného žadatele do země původu, kam se může vrátit bez obav z neúspěchu.
Skutečností je, že omezení legálních možností práce nutí nejen žadatele o mezinárodní ochranu, ale
i ostatní osoby bez ohledu na svůj status k práci načerno a podporuje jejich závislost na státní podpoře. 172
Spravedlivá a efektivní přijímací politika hostitelského státu musí tedy vycházet ze základního východiska,
že žadatelé o mezinárodní ochranu jsou schopni, mají-li k dispozici možnost najít si práci a s tím
související jazykové a pracovní školení, přijmout zodpovědnost za své záležitosti a přispívat na finanční
náklady související s jejich pobytem.
170
Srov. Pořízek, P.: Komplexní analýza azylového systému v ČR včetně navržení legislativních a praktických opatření
k jeho zefektivnění, str. 103, Srov.. http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1955336 (otevřeno dne 28. 6. 2007).
171
Pořízek, P., op.cit., str. 104
172
Srov. Poziční dokument ECRE, září 1999, Srov. čl. 63, http://www.ecre.org/positions/integcz.pdf (otevřeno dne 2. 3. 2007).
74 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce