Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

jak vyplynulo ze sociologického průzkumu, přestože měla většina respondentů středoškolské či vysokoškolské
vzdělání, koncentrovala se nejvíce do sféry manuálních prací. Legální zaměstnávání žadatelů
o mezinárodní ochranu by přitom mohlo přispět k redukci šedé ekonomiky, zlepšit výběr daní a snížit
sociální výdaje, 391 tedy přinejmenším náklady na úhradu pobytu těchto cizinců na našem území.
Jak je tedy patrné, současné nastavení podmínek zaměstnávání žadatelů o mezinárodní ochranu není
zcela vyhovující a bylo by zapotřebí ho v mnoha směrech modifikovat.
Je třeba říci, že optimální nastavení formy hmotného a sociálního zabezpečení žadatelů o mezinárodní
ochranu je problematické a vždy zde hrají roli obavy ze zavedení takové úpravy, která by působila jako motivační
faktor pro podávání účelových žádostí o mezinárodní ochranu. Na jedné straně je zcela legitimní
zakotvit takové mechanismy, které by ve svém důsledku zabránily tomu, aby řízení ve věci mezinárodní
ochrany vyhledávali i tzv. neoprávnění žadatelé, kteří by jeho prostřednictvím pouze využívali snadný
vstup na legální trh práce. Na straně druhé je však přinejmenším stejně důležité zdůraznit, že tyto mechanismy
musejí být vyvážené a správně nastavené tak, aby restriktivní opatření nepostihovala i oprávněné
žadatele a zároveň aby všichni žadatelé o mezinárodní ochranu, kteří chtějí pracovat, našli své místo na
legálním trhu práce.
Analýza předkládá konstruktivní návrhy, které by mohly vést k částečné eliminaci nelegálního zaměstnávání
cizinců, a poukazuje na to, že existují i jiné, méně restriktivní cesty k nápravě stávající situace.
Bylo by však zavádějící klást na ni požadavky a kriteria pro komplexní odstranění problémů nelegálního
zaměstnávání cizinců. Nelegální práce cizinců je fenomén, který se zdaleka netýká jen našeho státu a samozřejmě
přesahuje i hranice Evropské unie. Je zapotřebí také poznamenat, že státu se nedaří vyřešit ani
problematiku nelegálního zaměstnávání českých občanů v ČR, natož pak cizinců. Přinejmenším z tohoto
pohledu a s vědomím, že jakékoliv snahy o zlepšení situace jsou lepší než rigidní setrvávání na překonaných,
praxí neosvědčených pravidlech, měl by jakékoliv iniciativy směřující k návrhům na změnu této
neradostné situace podporovat.
Analýza vychází v mnoha aspektech z postojů, které jsou příznačné i pro stát. Mezi ně patří především
skutečnost, že nelegální zaměstnávání je nežádoucí a má negativní důsledky jak pro společnost, tak i pro
konkrétního jedince. Z pohledu sebraných informací je nicméně zřejmé, že stát ve snaze zabránit žadatelům
o mezinárodní ochranu ve vstupu na nelegální trh práce volí zpravidla restrikce, které však nevedou
ke kýženému cíli, což dokazují i zjištění, že fenomén nelegálního zaměstnávání žadatelů je mezi cílovou
skupinou značně rozšířen. V tomto směru je to překvapující a kritiky hodný přístup, kterým se stát dobrovolně
zříká jakýchkoliv výhod, jež by mohly plynout z existence legálního zaměstnávání žadatelů o mezinárodní
ochranu.
Analýza se tudíž pokouší najít takové cesty a nastínit takové metody, které sice pracují se stejným primárním
východiskem, avšak za současného využití ohromného potenciálu cílové skupiny, skutečnosti,
že se již nachází na našem území a je i částečně integrována, a v neposlední řadě i toho, že její nikoliv zanedbatelná
část je ochotna nést náklady na svůj pobyt ze svých zdrojů, přičemž z jejího pobytu a přístupu na
trh práce by mohl profitovat i stát.
Z výše uvedeného vyplývá, že je zapotřebí změnit přístup k zaměstnávání žadatelů o mezinárodní
ochranu, zejména k možnostem jejich rekvalifikace nebo dalšího vzdělávání, a to tak, aby byla co nejefek-
391
Srov. Horáková, M.: Žadatelé o azyl a možnosti jejich zaměstnávání, op .cit.
154 Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce