Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce

Současné řízení je dynamické, rychlé, čemuž přispívají i nízké počty žadatelů o mezinárodní ochranu
a tudíž i dostačující kapacitní možnosti rozhodujícího orgánu, odboru azylové a migrační politiky MV
ČR. Pokud bylo tedy v roce 2002 účelné stanovit omezující lhůtu na jeden rok, kdy se zejména vycházelo
z faktu, že ministerstvem vnitra je pravomocně vyřízena většina azylových žádostí do jednoho roku, 161
v roce 2008 pak taková striktní délka postrádá svého smyslu, protože se dá předpokládat, že, jak je již uvedeno
v předchozím odstavci, s ohledem na možnosti rozhodujícího orgánu, které mu dává stávající legislativa,
jsou neoprávnění žadatelé velmi rychle odhaleni a jejich žádosti jsou identifikovány jako zjevně
nedůvodné. Jinak řečeno, delší řízení se předpokládá u osob, které by mohly splňovat podmínky pro udělení
některé z forem ochrany. Tím spíše však nelze shledávat důvod omezovat zbytečně ty, kteří projdou
restriktivním a takřka nepropustným sítem přijímacích středisek, dostanou se do pobytových zařízení
a teoreticky by i mohli pobývat v soukromí.
V tomto kontextu si kritiku zaslouží především postoj ministerstva vnitra, který zcela v duchu absurdní
logiky uvádí, 162 že „pokud celá řada osob je omezena na svobodě, pak logicky není nutné dělat
změnu zákona o zaměstnanosti a tudíž liberalizovat jejich přístup na trh práce.“ Ministerstvo vnitra svým
přístupem tudíž ani nepřipouští, že by na našem území mohla existovat jakkoliv početně omezená skupina
osob tvořená z jednotlivců, kteří sice nepřišli do České republiky s prvotním úmyslem výdělečné
činnosti a zneužití institutu mezinárodní ochrany, ale s obavami z pronásledování, avšak kteří by rádi využili
relativně dlouhý čas zde strávený k nějaké smysluplné činnosti, která by jim jednak umožnila lepší
podmínky života, ale zároveň i odlehčila státu jakožto hostitelské zemi žadatelů o mezinárodní ochranu.
Tento postoj je pro stát signifikantní a přesně vystihuje způsob, jakým se stát ke komplexnosti problematiky
žadatelů o mezinárodní ochranu ve vztahu k trhu práce staví. Jelikož však nemůže, i přes usilovnou
snahu, kterou v této oblasti vyvíjí, omezit na svobodě všechny žadatele o mezinárodní ochranu po celou
dobu řízení až do vycestování 163 a není schopen navrhnout žádná jiná řešení nežli restrikce, problém nelegálního
zaměstnávání žadatelů o mezinárodní ochranu zůstává stále aktuálním.
Výše uvedené platí i přesto, že počty žadatelů o mezinárodní ochranu na území ČR každoročně klesají.
Kupříkladu v roce 2006 u nás požádalo o udělení mezinárodní ochrany jen 3 016 osob, v roce 2007 pak dokonce
pouhých 1 878 osob, což je nejméně za uplynulých dvanáct let, přičemž se dá předpokládat, s ohledem
na pravděpodobné důvody poklesu žádostí o mezinárodní ochranu, že i do budoucna se budou počty
žadatelů na našem území pohybovat ve srovnatelných relacích. 164 Jak je tedy patrné, jedná se o zřetelně
161
Srov. Důvodová zpráva k zákonu č. 2/2002, dostupné na
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=3&ct=921&ct1=0 (otevřeno dne 28. 6. 2007).
162
Srov. podkladový materiál MV ČR pro projednávání změn zákona o azylu a zákona o pobytu cizinců (sněmovní tisk
č. 191), kapitola Zaměstnávání žadatelů o mezinárodní ochranu, cit. str. 37.
163
Srov. vládní návrh novely zákona o pobytu cizinců, o azylu a dalších předpisů, sněmovní tisk 191/0, novelizační
bod č. 42 (§ 46a), http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=191&CT1=0 (otevřeno dne 28. 11. 2007).
164
Srov. Burdová Hradečná, P.: Zpráva ČHV o stavu lidských práv za rok 2007, Praha, ČHV 2008, kapitola Postavení
žadatelů o mezinárodní ochranu, str. 1: Důvody poklesu žádostí o mezinárodní ochranu zůstávají v zásadě stejné, a sice
pro Českou republiku neexistence vnějších hranic EU, aplikace tzv. dublinského řízení, relativní stabilita regionu a s tím související
absence teritoriálně blízkých konfliktů a možných zdrojů masivnějších uprchlických exodů, ale i zatím předpokládaný
celkový pokles žádostí podávaných v rámci EU za rok 2007. Je zapotřebí uvažovat i o vzrůstající roli restriktivních právních
předpisů v oblasti azylu a migrace, které v konečném důsledku mohly a mohou vést k situaci, kdy řada cizinců volí raději pobyt
na území státu bez oprávnění nežli podání žádosti o mezinárodní ochranu.
Žadatelé o mezinárodní ochranu na trhu práce 71