Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Tvůrci hotelu na střeše, počátek
70. let; Karel Filsak (druhý zleva),
Rudolf Hofman (třetí zleva),
Jaroslav Švec (čtvrtý zprava,
archiv Karel Filsak ml.).
náměstí Curieových „dostatečně atraktivním z hlediska komerce a umístění v málo
oživené části města“, 5 což se z dnešního pohledu jeví téměř absurdně. Doporučoval
zvážit možnost stavby hotelu v proluce Myslbek Na Příkopě nebo na Smetanově nábřeží.
Stavba Na Příkopě nebyla možná z důvodu plánované stavby podzemní dráhy
a Smetanovo nábřeží se Jiří Voženílek rozhodl uvolnit až po zastavění náměstí Curieových.
6 Američané pak souhlasili se zvoleným staveništěm i díky výhledu na Hradčany
a společně s českou stranou se pustili do koncepční studie. V dohodě stálo, že hotel
navrhne československý ateliér ve spolupráci s americkými odborníky.
Jiří Voženílek nabídl řediteli Čedoku dvě varianty, buď vypíše architektonickou
soutěž, což prodlouží realizaci nejméně o rok, nebo zadá projekt architektu Karlu
Filsakovi. Kromě toho, že pro dané místo vyhrál soutěž pro tranzitní hotel ČSA,
platil Filsak v té době již za architektonické eso. Do povědomí se dostal realizacemi
našich velvyslanectví v Pekingu a Brasílii, ve výstavbě byly budovy v Dillí a stálé československé
mise OSN v Ženevě. Čedok respektoval doporučení a zadal úkol Karlu
Filsakovi, v té době vedoucímu ateliéru Epsilon, v rámci Sdružení projektových
ateliérů (SPA) 7 . Jeho nejužší tým pro tuto akci vytvořili Karel Bubeníček a Jaroslav
Švec, ve spolupráci s Irmou Dvořáčkovou (Steinocherovou) a v počátku také s Jiřím
Gebertem. Každý člen týmu měl svoji specifickou roli. Dlouholetý blízký Filsakův
spolupracovník Karel Bubeníček měl v projektu funkci jednatele se zúčastněnými
podniky a orgány a vedl administrativní stránku akce. Vlastního projektování se kvůli
zhoršujícímu zraku sám nemohl účastnit. 8 Pro vykreslení náročnosti této funkce
zmiňme, že na vybavení se podílelo na 98 tuzemských i zahraničních firem. 9 Jaroslav
Švec vedl technickou stránku projektu, stavební a prováděcí dokumentaci. Jiří Ge-
5 Informace o stavu jednání Čedoku a Intercontinental Hotel Corporation, 3. 3. 1967. NA, Úřad
předsednictva vlády – běžná spisovna, ka 103, sign. 203/15/48.
6 Stavba na Smetanově nábřeží předpokládala demolici dvou domovních bloků mezi ulicemi Krocínova
a Betlémská.
7 Sdružení projektových ateliérů vzniklo v roce 1966 jako téměř soukromé uskupení předních architektů,
roku 1971 došlo k jeho transformaci v Projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy. Podrobněji viz
SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Architektura pro Prahu, katalog k výstavě. Praha 2017.
8 Jiří Gebert a Václav Hacmac se v tomto při osobních rozhovorech s autory nezávisle shodují.
9 Sine 1974. Intercontinental v číslech. Večerní Praha, 6. srpna 1974, s. 2.
102
Change language