Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
ností, která se určovala pomocí stanovení pevností v tahu a tlaku na normové maltě
za 3, 7 a 28 dnů. Stanovení pevností bylo obdobné dnešnímu postupu. Podle druhu
a kvality se rozlišovaly cementy – portlandský (PC 325, 400, 475), struskoportlandský
(SPC 250, 325, 400), vysokopecní (VPC 200, 250), silniční (SC 65, 70, 75) a síranovzdorný
(SVPC 250, 325). Čísla v označení cementů vycházela přibližně z pevnosti
v tlaku za 28 dnů, u silničního cementu pevnosti v tahu, vyjádřenou v jednotkách
kp/cm 2 . Silniční cement měl omezen obsah trikalciumaluminátu 8 % pro omezení
vývinu hydratačního tepla, síranovzdorný cement na obsah 3,5 % pro snížení rizika
vzniku velkého množství ettringitu. 5
Výrazná změna v třídách, označování a charakterizaci cementů nastala po roce
1990, kdy tehdejší Československá republika začala přebírat evropské normy. V současné
době řeší problematiku označování a charakterizaci cementů norma ČSN EN
197-1. 6
V objektu hotelu, který v současné době neprochází žádnou rekonstrukcí, bylo
obtížné získat jakýkoliv vzorek betonu. Podařilo se získat od správce objektu vzorek
betonu z 1. PP, který byl odvrtán jako jádrový vývrt při řešení prostupu pro vedení
betonovou konstrukcí. Jádrový vývrt z konstrukce byl podroben mechanickým
zkouškám a studiu mikrostruktury.
Vzorek betonu odebraný při provádění
prostupu železobetonovou konstrukcí
v podzemním podlaží hotelu
Intercontinental (foto Petr Cikrle,
2019).
Makrostruktura betonu odebraného
z podzemní železobetonové
konstrukce hotelu Intercontinental
(foto Petr Cikrle, 2019).
Mechanické vlastnosti betonu
Popis betonu
Jedná se o obyčejný hutný beton. Z makroskopického hlediska obsahuje drobné
i hrubé kamenivo těžené, maximální velikosti zrn 30 mm, jehož rozmístění ve vzorku
je rovnoměrné. Tmel je světle šedý, kompaktní, při vrtání a řezání je plocha hladká,
což svědčí o dobré kvalitě tmelu. Pórovitost je vizuálně nízká, obvyklá velikost pórů
je maximálně do 2 mm, ojediněle se vyskytují větší. Celkově lze beton charakterizovat
jako dobře zhutněný monolitický beton s kvalitním tmelem a dobře rozmístěným
hrubým kamenivem.
5 TICHÝ, Milík. Normy a mezní stavy – trochu jinak. Sanace 8, 2000, č. 1, s. 23–29.
6 ČSN EN 197-1 ED. 2 (722101) Cement – Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody cementů pro obecné
použití, platnost od 1. 5. 2012.
218
Change language