Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V roce 1954 se architekti společně účastnili několika soutěží na školní budovy.
Poněkud nečekaně spolupracovali v roce 1954 s Gustavem Paulem na soutěžním
návrhu Vysoké školy stranické při ÚV KSČ, jež měla vzniknout na pankráckém předmostí
plánovaného Nuselského mostu (Josef Havlíček na soutěži spolupracoval se
Zdeňkem Vávrou a Jaroslavem Černohorským, ani jeden kolektiv nepostoupil do
2. kola). Dalšími byly soutěže na školní budovy běžného typu – jednak na typové
objekty středních škol různých kategorií (kde spolupracovali s Miloslavem Cajthamlem),
jednak na dvě zcela konkrétní školy. První byla Vyšší hornická škola v Schönbachu
(od roku 1956 Meziboří). Vítězství v soutěži vedlo k realizaci, jež byla dokončena
v roce 1956. Druhou byla budova osmileté základní školy v Hrabové u Ostravy, opět
na základě vítězného soutěžního návrhu. Ten byl zahrnut do přehlídky nejlepších
projektů výstavby v roce 1955 a v jeho hodnocení se konstatovalo, že „se vyznačuje
jasnou dispozicí, dobrou kompozicí celku s pojetím detailu ve smyslu sériově
průmyslově vyráběných stavebních dílců“. 5 Škola byla postavena jen o rok později
a nese znaky doznívajícího historismu socialistického realismu – vysoký portikus,
monumentální rovné pilastry v přízemní části, ovšem již je bez doplňujících ozdob
a historizujících architektonických detailů.
V roce 1956 architekti spolu s Jiřím Loudou a Janem Šrámkem zvítězili v soutěži
na areál československého velvyslanectví v Pekingu a tím na dlouhou dobu
vstoupili do diplomatických služeb. Porota konstatovala, že „architektonický výraz
Karel Filsak, Karel Bubeníček, projekt
nového náměstí v Nové Dubnici, 1953
(archiv Radomíra Sedláková).
Karel Filsak, Karel Bubeníček, návrh
školy v Hrabové, 1954 (archiv
Radomíra Sedláková).
5 Architektura ČSR, 1956, č. 1–2, s. 31, 47.
53
Change language