Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
denní snack bar, bezprostředně na něj navazovala tzv. brasserie (současná restaurace
Primátor). Vzdušná stěna ustoupila v 90. letech rozšíření hotelu; dnes je stěna zaslepená,
v interiéru obložená dřevěnými obklady. Snack bar byl zrušen a restaurace
se rozšířila o jeho plochu. V předsálí dnešní restaurace Primátor jsou umístěné dva
obrazy F. Ronovského (oba pod názvem Festival I. a Festival II., původně určené do
ball roomu, dnešního kongresového sálu). Původně ale mohl jeden Ronovského obraz
viset pouze na slepé západní stěně vedle bočního vstupu, jak ho zachytila kamera na
záběru ze snack baru. 101 Je zřejmé, že šlo o obraz Stáří a mládí (Vzpomínky), umístěný
dle hotelových materiálů z 80. let v „hotelové hale“. 102 Obraz byl přemístěn do dnešního
salonku Diana v severovýchodní části dispozice (původně salonek Primátor). Podle
záběrů z téhož filmu zde byly rovněž instalovány dva bílé plastické porcelánové kandelábry,
jeden před zmíněným obrazem, druhý naproti před vstupem do snack baru.
Jedná se o nedochované dílo výtvarnice Marie Rychlíkové, 103 autorky několika typů
stolních lamp v hotelových interiérech a keramické stěny ve snack baru.
Jan Šrámek a kol., interiér koktejl
baru, 70.–80. léta (archiv hotelu
Intercontinental).
101 Film, 1977 (pozn. 88). Nevíme, zda šlo o původní či druhotné umístění.
102 IHC, Hotelová propagační brožura, 1982 (archiv hotelu Intercontinental).
103 M. Rychlíková (1923), výtvarnice, keramička, působila i samostatně, ale často pod zkratkou H + M + R.
Společně s kolegyněmi Lydií Hladíkovou a Děvanou Mírovou se podílely na řadě projektů do architektury.
155
Change language