Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
ného má kapitola zkoumající politické zázemí celého projektu, nikde nepublikované
dokumenty z jednání nejvyšší politické reprezentace doplněné srovnáním typologicky
podobných staveb jiného hotelového řetězce v zahraniční literatuře.
Třetí blok se již soustředí čistě na stavbu samou – vznik projektu a jeho dovedení
do realizace spolu s představením hlavního týmu jejích autorů, architekturu
stavby, stylové zařazení, památkový aspekt, zasazení do okolního prostředí, východiska
i omezení výstavby. Stručně je zmíněna i následná stavební historie a osud již
realizovaného hotelu, změny, rekonstrukce a další zásahy, které vedly k současné
podobě. Rozsáhlá kapitola Interiéry na tento text logicky navazuje, věnuje se výtvarné
koncepci, představuje hlavní protagonisty (dva kolektivy mající na starosti
výhradně interiéry a jejich inspirační vlivy a východiska). Poslední nejdelší část třetího
bloku se věnuje konkrétnímu popisu, který se pohybuje na pomezí rozboru a rekonstrukce
původních interiérů. Důraz byl kladen na vykreslení podoby konkrétních
prostor, jejichž součást tvořila četná umělecká díla, zakomponovaná do celku. Z této
výtvarné výzdoby a zařízení je dochován jen malý zlomek, pečlivě zdokumentovaný.
Text se ale snaží přiblížit i osud většiny děl, která se v interiéru již nezachovala.
Komplexní pohled na stavbu hotelu doplňuje úzce odborná sonda do průzkumu
použitého materiálového řešení (průzkum betonu) a rovněž 3D dokumentace
vybraných významných prvků původní stavby (především výtvarných děl) s cílem
jejich odlišné prezentace i možného způsobu uchování autentických částí stavby pro
budoucnost. Osud těchto prvků je bohužel, i přes současné vstřícné a nadějné proklamace
nynějšího vedení, při jakékoliv změně vlastníka a následné stavební úpravě
interiérů, tak jako často v minulosti, nejistý.
Poslední oddíl publikace využívá navázání osobních vazeb a nechává promluvit
spoluautory interiérů, kteří vedle materiálů poskytli i cenná osobní svědectví o realizaci,
průběhu stavby i dalších autorech. Z kolektivu Jana Šrámka jsou to architekti
Oldřich Novotný a Zdeněk Rothbauer, z kolektivu Františka Cubra architektka Zdenka
Nováková. Z kolektivu hlavního autora stavby, Karla Filsaka, byly sice vedeny rovněž
rozhovory (s arch. Jiřím Gebertem a Václavem Hacmacem), jejich příspěvky se ale
týkaly spíše jiných realizací nebo byly v souvislosti s hotelem velmi stručné, proto byly
zahrnuty přímo do textu. Z bývalých zaměstnanců hotelu se podařilo zkontaktovat
a sejít s nejdéle úřadujícím ředitelem hotelu Václavem Hlinkou (v letech 1985–2005),
pamětníkem především přelomových změn v době a po revoluci 1989.
Hotel Intercontinental byl kolektivem autorů z NPÚ navržen již v roce 2015
za kulturní památku, řízení ale dosud nebylo zahájeno. Tento krok má svoji logiku,
oprávnění a jak věřím, nadále i smysl. Pokud bychom čekali, až se změní přístup
generace, která má v sobě ještě příliš zakódovanou zkušenost totalitní éry, může se
stát, že nebude již co chránit. Zažité stereotypní argumenty ohledně nekvalitnosti
materiálů, vnitřního zařízení a nízké úrovně architektury, které běžně používají investoři
a vlastníci či úředníci, jsou spíše přežitkem. Jak jinak čelit faktu, že například
funkcionalistické stavby, prohlašované běžně za památky 20–30 let po svém vzniku,
čelily mnohdy daleko výraznějším problémům s trvanlivostí materiálů, jejich kvalitou
a provedením, a přece to nebránilo možnosti je zachovat. Odpovědi a možnosti
se snaží přinášet i projekt zmíněný v úvodu, jehož součástí je i tato publikace.
Kateřina Houšková, červen 2019
11
Change language