Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
po revoluci kompletně změnilo. Když někdo ráno přijel a večer odjel, nebo zůstal
dva dny a byl vytížený na celou dobu, tak ten bar začal ztrácet význam, nehledě na
to, že cena živé hudby byla před revolucí absolutně k smíchu v porovnání s živou
hudbou po revoluci. Barový provoz, kdy tam pořád musel být personál, na place
a v kuchyni, se absolutně nevyplatil. Proto bylo pro hotel výhodnější i ekonomicky
zřídit v těchto prostorách meeting rooms. Mezi námi, zároveň nám to vyřešilo
i další problém, protože v momentě, kdy tam nebyl bar, tak přestaly být problémy
s prostitutkami. Protože ty, aby se dostaly do hotelu, měly vypracovaný systém, nad
kterým se nedalo vyhrát. Protože i když mohly přijít jen v doprovodu, měly tam Araba,
ten Arab od každý dostal tisícovku, odvedl ji nahoru do baru a tam pak už byla
každá sama a my měli problém, že se pak couraly po hotelu. Tenhle problém v tom
momentě zmizel, což zároveň pomohlo k eliminaci nežádoucí klientely, protože kde
jsou prodejná děvčata, jsou i „veksláci“ a další kriminální živly. Nehledě na to, co si
budeme povídat, když tam personál byl v noci sám, tak bylo obtížné kontrolovat
běžný provoz střediska. Takže nyní máme k dispozici meetingové prostory, s nejlepším
výhledem, kdyby náhodou někdo urazil vršek právnický fakulty, tak by to bylo
ještě lepší. Nejlepší výhled je z terasy Zlatý Prahy.
Suterén byl v rámci rekonstrukce kompletně předělaný? Měnilo se prý i vytápění…
V rámci rekonstrukce suterénu se předělalo všechno, byly vyměněny veškeré
technologie. Takže když pak dva roky nato přišly povodně a nám to vytopilo obě suterénní
patra, tak pojišťováci byli v klidu až do toho momentu, než zjistili, že všechny
ty mašiny jsou ani ne dva roky starý.
A vlastně bazén byl postaven až po revoluci, co bylo v suterénu na jeho místě?
Nádrže na mazut zrušené, když se předělávalo vytápění?
Jednak tam byla vinárna a zahrada. Původní nádrže na mazut tam nebyly, ty
byly bokem, místo nich byla šance umístit technologie k bazénu, ale našlo by se
místo i jinde, protože bazén byl nutností. I když to nikdy nevydělávalo žádný velký
peníze. Je to stejný jako se mnou, když někam jedu, podívám se na internet: je tam
bazén, tak si vezmu plavky. Dvacet let je vozím, v životě jsem v tom bazénu nebyl.
Ale vždycky jsem se pro ten hotel s bazénem rozhodl.
Veškeré rekonstrukce se dělaly za provozu?
Ano. Z toho jsem měl tři „bajpásy“. To bylo tvrdý, to bych nikomu nepřál.
A to se nedalo zavřít na nějaký čas?
Víte, když máte dobrý personál, o který nechcete přijít, a když máte dobré
hosty, o které nechcete přijít, tak to prostě nejde. A v té době my měli tu výhodu,
že počet pokojů byl v Praze tak malý, že jsme si mohli dovolit i bouchat a dělat tam
hluk, protože hostům v konečný fázi stejně nezbylo nic jiného, než tam bydlet.
Spolupracovali jste v 80. letech nějak se sousedním hotelem President? Třeba dělili
se o prádelnu, salónky…
Ne, ten patřil odborářům, vůbec jsme nespolupracovali. Po revoluci jsme měli
připravený projekt, jak oba hotely spojíme, abychom měli větší kapacitu. Ale to bylo
238
Change language