Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Peking byl jen začátek. Ještě na něm bylo poznat, že architektura na počátku
druhé poloviny padesátých let váha, neví, kde přesně hledat svou moderní tvář.
A tak tu je vysoký řád výrazně vysunutých pilastrů, ovšem již bez hlavic a patek,
v zahradním průčelí je vysoká kolonáda, fasády jsou traktovány v přísně klasickém
duchu – jedno okno vždy uprostřed mezi pilastry, před francouzskými okny jsou
geometricky zdobná zábradlí, ostatní okna mají výrazně odlišené parapety, jasný je
tu klid, důstojnost, pravidelnost ... Jen daleko předsunutá markýza nad vstupem do
hlavní budovy už tenkostí své desky dává najevo, že styl se bude měnit. V interiérech
je patrné, že areál byl budován v letech 1958 až 1960, tedy již po velkolepém,
až opojném úspěchu architektury a designu čs. pavilonu na Světové výstavě EXPO
1958 v Bruselu. Najednou se tu projevuje větší vzdušnost, čistota prostoru, „bruselské“
vzory na dlažbách stejně jako tvary osvětlovacích těles.
Kolektiv pekingského velvyslanectví mezitím i následně se v různých sestavách
účastnil velkého množství soutěží, jak to ostatně až do konce šedesátých let bylo
pro architekty obvyklé. V jediné mezinárodní soutěži, a to na novou radnici v Torontu
(1958), neuspěli. Doma se vypracovávali postupně. V hojně obsazené soutěži
na Společenský dům ROH v Českých Budějovicích (1955) byla práci K. Filsaka a Jana
Šrámka udělena 5. cena. Při této příležitosti se opět K. Filsak dočkal jmenovitého
zhodnocení: „... Někdy byla jeho tvorba odsuzována jako projev funkcionalistické
tvrdosti, ale zřejmě se přehlížela výraznost jeho ukázněných děl, která dosahují
působivého účinku velmi střídmými, přímo klasickými prostředky: harmonickými
proporcemi, kontrastem, uměním „zaktivizovat“ hladkou plochu stěny, vlastnostmi,
které připomínají tvorbu v duchu pařížské Ecole des Beaux-Arts. Filsakův soutěžní
projekt kulturního domu v Českých Budějovicích … je svědectvím dalšího vývoje
těchto kladů.“ 8 (Takováto osobnostní hodnocení se později v posudcích z architektonických
soutěží již nevyskytovala.)
V soutěži na novou odbavovací budovu letiště v Košicích (1956) se umístil jejich
návrh na 3. místě, v soutěži na budovu Krajského divadla v Českých Budějovicích
(1959) získali 2. cenu. S divadlem se v 1. kole dočkali ne zcela příznivého hodnocení:
„Celé výtvarné řešení působí spíše dojmem vkusného provizorního výstavního pavilonu.
... řešení příliš vzdálené správné, důstojné a kultivované působnosti, požadované
od divadla. Rušivě působí i exkluzivní řešení.“ 9 Přesto postoupili do dalšího kola,
kde bylo konstatováno, že „budova dostala ušlechtilejší a příznivější výraz určité monumentality,
více se hodící pro budovu kulturního poslání“. K realizaci to však, stejně
jako v případě košického letiště, nevedlo.
V roce 1957 zvítězili v soutěži na rekonstrukci interiérů paláce Kotva v Praze
pro cestovní kancelář Československých aerolinií. Tam začala velká práce na návrzích
interiérů pro tohoto zadavatele po celém světě. Filsakův tým se tak stal „exportními“
architekty. K tomu se Filsakovi povedla na tu dobu ne zcela obvyklá věc
– Československé aerolinie si pod jeho vedením založily v roce 1958 vlastní projekční
skupinu (k ní se jako realizační firma připojila společnost Konstruktiva). Díky
tomu mohli vytvořit skutečně jednotný a charakteristický firemní styl. Jimi navržené
kanceláře vznikly například ve Vídni, v Bombaji, Frankfurtu, Kodani, Paříži, Sofii,
8 ŠIF, Julius. O některých problémech naší architektury a soutěží na kulturní domy. Architektura ČSR, 1956,
č. 9, s. 472.
9 Architektura ČSR, 1960, s. 2, 4–5, 442–443.
55
Change language