Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
kách to nebyla optimální situace. Přesto se mu podařilo ještě několik významných
staveb navrhnout a dovést je do realizace. Je autorem administrativního a obchodního
centra Vodních staveb v Holešovicích (s K. Filsakem ml., 1977, realizace 1982),
budovy odbavovací haly nádraží a metra v Holešovicích, která patří spíše k uměřenějším
dílům (s K. Filsakem ml., Beryl Schütznerovou, 1978, realizace 1984). Nezvyklá
byla úloha architektonického ztvárnění Barrandovského mostu (1977, realizace
do 1985), na níž se uplatnil poprvé v plné síle robustní brutalismus, jaký odpovídá
vskutku těžkou dopravou zatížené komunikaci. S Ludvíkem Pivoňkou a K. Filsakem
mladším navrhl rekonstrukci bývalého domu SIA na hotel (1985, realizace 1990).
Při řešení mostu, stejně jako při přestavbě hotelu SIA přizval ke spolupráci sochaře
Josefa Klimeše, jehož plastiky dokonale souzněly s novým pojetím architektova brutalismu.
Poslední Filsakovou stavbou byla se stejnými autory rekonstrukce hotelu
Tranzit v Ruzyni na Club hotel Bohemia (1992).
V průběhu let si Karel Filsak vypracoval jasně čitelný, svébytný rukopis. Postupně
se jeho základem stal brutalismus, okouzlení tíhou a zároveň měkkostí pohledového
betonu. Ten ovšem vždy zpracovával s důrazem na eleganci a noblesu od
celkového konceptu až po poslední detail interiéru.
Komplex parlamentu Brazílie, Brasilia
(foto z knihy nakladatelství Titanic
„Brasilia – město – sen“).
(následující dvojstrana)
Rizalit severní fasády se současnou
restaurací Primátor (foto Roman
Polášek, 2019).
59
Change language