Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Výřez plánu Alfréda Hurtiga, Matěje
Strunce a Jana Hejdy, Finis Ghetto.
Nahoře uprostřed Jánské náměstí
s Josefovskou školou a kostelem
sv. Šimona a Judy (Zlatá Praha.
Obrazový týdeník pro zábavu
a poučení IV, 1887, s. 348).
trojúhelný a lichoběžníkovitý. Roku 1886 vypsalo město Praha veřejnou soutěž na
regulační plán asanační oblasti, ve které zvítězil návrh městského geometra Alfréda
Hurtiga, architekta Matěje Strunce a městského inženýra Jana Hejdy. 12 V místě
našeho zájmu navrhoval opět dva menší bloky, tentokrát oddělené rozšířenou
Masařskou ulicí vedoucí jihovýchodním směrem. Regulační plán (plán polohy) byl
schválen Zemským výborem 13. 11. 1889. Na něm už je blok domů mezi pozdějšími
ulicemi Pařížskou, Sanytrovou, Elišky Krásnohorské a Bílkovou vytyčen ve své
budoucí rozloze. 13 Nadále docházelo k propracovávání a zpřesňování plánu. Na základě
soutěže na úpravu Starého Města vznikl v roce 1901 první cenou ohodnocený
plán Josefa Sakaře a malíře Karla Ludvíka Klusáčka. 14 Zde již je námi sledovaný blok
včetně vyznačení jednotlivých domů.
Roku 1893 vstoupil v platnost zákon o asanaci Josefova a severní části Starého
Města, respektive Josefova, zátopové části Starého Města přiléhající k Josefovu
a Vojtěšské čtvrti. Podle jeho ustanovení byli vlastníci budovy vyzváni pražským
magistrátem, aby tuto „uvedli v soulad s upravovacím návrhem...“ 15 v určené lhůtě,
pokud se tak nestalo, bylo přistoupeno k vyvlastnění. Platnost zákona byla stanovena
nejdříve na 10 let, v roce 1903 byla prodloužena ještě o 10 let, následně byla
prodlužována po deseti letech až do konečné platnosti k 7. 4. 1943. Novostavby byly
po dobu dvaceti let osvobozeny od domovní daně.
Asanační obvod byl rozdělen na 38 částí. Pro každou byl vypracován podrobný
upravovací návrh. V oblasti našeho zájmu se jednalo o asanační skupiny IV a V (Staré
Město), XIV, XXIV (Josefov).
12 Finis Ghetto. Zlatá Praha. Obrazový týdeník pro zábavu a poučení IV, 1887, s. 348, 350.
13 Online [cit. 18. 6. 2019]. Dostupné z: http://www.dveprahy.cz/
14 Soutěžní návrh na úpravu Starého a části Nového Města, „Minulým i budoucím“, list 1, 1901, archiv IPR,
sign. fUP-115-6.
15 BEČKOVÁ, Kateřina. Asanace – zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské. Příspěvek k dějinám
pražské asanace. In HRŮZA, Jiří a kol. Pražská asanace, k 100. výročí vydání asanačního zákona pro
Prahu. Praha 1993, s. 41.
70
Change language