Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Kamna, interiér brasserie,
70. léta, autor neurčen
(archiv hotelu Intercontinental).
PRIMÁTORSKÝ SALONEK
Interiér brasserie, s odlišným
mobiliářem, 80. léta (archiv hotelu
Intercontinental).
Na brasserii navazoval ještě tzv. Primátorský salonek, řešený stejnými autory.
Byl umístěn na konci dispozice, přístupný chodbou vedoucí z restaurace na východ
(kolem skrytého služebního schodiště) a přístupný rovněž od jihu přes ball room.
Původní koncepce prostoru byla zamýšlena pro komorní VIP oslavy, společenské
události a podobně. Jeho podélný půdorys umožnil sezení u velkého obdélného
stolu zaujímajícího polovinu šířky místnosti. Západní stěna byla ponechána v čirém
prosklení a nabízela tak úchvatný výhled na nábřeží, řeku a protější letenský svah.
Na rozdíl od tematické brasserie i z dobových fotografií působí mnohem vzdušnějším
dojmem. Interiér byl pojat spíš moderně, soudobě, s výjimkou zrcadla v oblíbeném
historickém rámu.
Stěnu naproti oknům zdobil velkoplošný art protis od Aloise Fišárka 120 s motivy
staré Prahy. Prostor korunovala kovová stropní svítidla s mosaznými prvky od sochaře
Jiřího Nováka. 121 Podle Hoffmanna měla připomínat „staré svícny“, stejně tak
v nich je přítomný organický motiv: lišty ve stropě, osazené v pravidelných pásech
120 Alois Fišárek (1906–1980), malíř, pedagog (AVU), autor mnoha předloh pro textilní i jiné nástěnné
realizace do architektury.
121 Jiří Novák (1922–2010), sochař, restaurátor, spoluúčast na EXPO v Montrealu, 1967, autor mnoha
mobilních sochařských realizací do architektury i veřejného prostoru (plastika Vzlet v Ruzyni, mobil na
střeše Federálního shromáždění, fontána a mobil Dálky v Krči, plastika Vlnění pro atrium Československé
televize).
165
Change language