Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
I.1
Vývoj architektury
hotelů v mezinárodních
souvislostech
Vladimír Šlapeta
– předchozí dvojstrana
Detail fasády, kombinace betonu,
skla a keramiky (foto Roman Polášek,
2019).
Odvěkou lidskou potřebu a touhu cestovat doprovází i potřeba přechodného ubytování,
jehož různé formy se vyvíjely od nepaměti. Pojem hotel se objevil na konci 18.
století. Jeho další vývoj byl ovlivněn i způsoby transportu, který se radikálně změnil
v době průmyslové revoluce budováním rozsáhlé železniční sítě. Nové spojení
v devatenáctém století podmínilo zřizování hotelů rozmanitého charakteru podle
potřeb klientely. Ve větších městech vznikaly městské hotely, které měly uspokojovat
i náročné společenské, eventuálně rekreační potřeby. K dalšímu posunu došlo
v souvislosti s rozvojem automobilové dopravy v první třetině dvacátého století.
Rozšířila se také sociální struktura hostů směrem ke střední vrstvě, svým rozsahem
však nové hotely nepřesahovaly dimenze hotelů doby „Belle Epoque“ přelomu století.
Často zabíraly část nebo i celý blok městské zástavby. Příkladem mohou být
například hotely, postavené předními finskými architekty Erikem Bryggmannem
a Alvarem Aalto v Turku z let 1927–1929, dále hotely „Chemnitzer Hof“ v Saské Kamenici
od Heinricha Straumera nebo hotel „Breidenbacher Hof“ od Emila Fahrenkampa
v Düsseldorfu z téže doby. 1 Funkcionalistický styl pak přinesl nový koncept
hotelů, v němž blokovou zástavbu nahradila volná kompozice objemů, obklopená
zelení. K příkladům tohoto pojetí, reflektujícím corbusierovský kánon Athénské
charty, jsou Park-hotel ve Vratislavi od Hanse Scharouna, původně postavený
pro výstavu WUWA 1929, dále Park Hotel v Hall im Tirol od Loise Welzenbachera
z roku 1930, hotel ve finském Rovaniemi od Pauli Blomstedta 2 nebo konečně i Hotel
Gooiland v Hilversumu od dvojice holandských architektů Johannese Duikera a Ber-
Fasáda s betonovým překladem,
detail (foto Roman Polášek, 2019).
1 KUNZ, Fritz. Der Hotelbau von heute im In- und Ausland. Stuttgart 1930, s. 84–85 a 98–99.
2 Casabella 10 (1938), Nr. 125–126, Maggio-giugno 1938, s. 32–36, 46–47.
17
Change language