Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
rách hotelové haly a koktejl baru v přízemí (typ nábytku, uplatnění cihlových stěn
v interiéru). Použita byla křesla z jídelny velvyslanectví, hlavně proto, že lamelové
prvky byly lisovány v dřevěných formách, které měl výrobce (Dřevopodnik Holešov)
„díky Stockholmu hotové“. 54
Objevují se některé motivy použité v prostorách budovy pro misi OSN v Ženevě
55 (skleněný vlys Libenského a Brychtové a sedací nábytek). Zejména křesílka, vytvořená
pro Ženevu, která navrhli Šrámek, Hřivnáč a Novotný ve spolupráci s Dřevopodnikem
Holešov, jsou zopakována v interiérech snack baru (křeslo z roku 1969). 56
Rostislav Švácha tyto ženevské návrhy charakterizuje jako „později mnohokrát napodobované
židle a křesla s opěradlem ve tvaru písmene T“. 57 Jistou podobnost lze
najít u zařízení interiérů velvyslanectví v Dillí 58 (nábytek a osvětlení byly vzorované
v Uměleckých řemeslech). V zařízení standardních hotelových pokojů nalezneme
podobné typy anatomicky tvarovaných čalouněných křesel použitých v interiérech
velvyslanectví. Zajímavé je, že s hotelem se do jisté míry shoduje i výběr některých
výtvarníků (Květa Hamsíková, Miloslav Hejný nebo Vladimír Tesař).
Pozoruhodná podobnost je zřejmá při porovnání interiérů hotelové restaurace
Zlatá Praha a Zámecké restaurace vytvořené pro pavilon na EXPO v Osace 59 v roce
1970. Jan Šrámek 60 otevřeně hovořil o „dvojčeti Zlaté Prahy“ spočívající ve výběru
sedacího nábytku, ale i v celkové barevnosti a použití oblíbených motivů. S asociací
na historickou atmosféru se autoři vyrovnali „moderními novotvary, bez nutnosti
primitivní reprodukce určitých stylových historických objektů…“. 61
V základních komponentech ale nalezneme i asociace na o něco dřívější interiéry
velvyslanectví v Londýně. 62 Patrné je to v celkovém řešení prostoru, v uplatnění
úseků stěn z pohledového betonu, v použití stropů z betonových překladů
i v celkovém zařízení (těžká kožená křesla z roku 1968 z Dřevopodniku Holešov)
a to zejména v hotelové hale a předsálí Loveckých salonků. V zásadě se ale vesměs
jednalo o zahraniční realizace, o kterých nebylo v českém prostředí zase tak velké
povědomí. K jejich realizaci vyšel mnohdy jediný článek, většinou v jediném dobovém
periodiku (Architektura ČSR), s černobílými fotografiemi. Nábytek či konkrétní
výtvarná díla byla publikována spíše odděleně, ve specializovaných periodikách
nebo v textech k jednotlivým výtvarníkům. Komplexní srovnání tedy chybělo. Na
vlastní oči mohl úřady a zastupitelství v zahraničí vidět jen málokdo. Na snahu využít
osvědčené prvky, řešení nebo zařízení tedy lze pohlížet nejen jako na úsporu času
a energie, ale i jako prezentaci těch nejosvědčenějších výsledků ze zahraničních realizací.
54 Konzultace O. Novotný, Z. Rothbauer, viz pozn. 6.
55 Budovy pro misi OSN v Ženevě, realizace v letech 1966–1969.
56 Design. Židle a křeslo. Publikováno v Architektura ČSR XXX, 1971, č. 2, s. 83–88.
57 ŠVÁCHA, R. Umění XXXIII (pozn. 17), s. 15.
58 Československé velvyslanectví v Dillí (1966–1972), arch. Filsak a trochu jiný kolektiv (autoři interiérů J.
Šrámek, Z. Hřivnáč a O. Novotný).
59 Zázemí pavilonu v Osace, EXPO 1970, In RUDIŠ, Viktor. Ósaka. Praha 2011. Projekt interiérů
– arch. J. Šrámek, O. Novotný, J. Bočan, Z. Hřivnáč.
60 Cituje Švácha, viz ŠVÁCHA, R. Umění XXXIII (pozn. 17), s. 16.
61 Ibidem, s. 16.
62 Československé velvyslanectví v Londýně (1965–1970), autoři J. Šrámek, J. Bočan, K. Štěpánský.
Z. Rothbauer v době realizace nastoupil do ateliéru, podílel se zde na návrzích designu zařizovacích
předmětů.
138
Change language