Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
léma Kuby, Arnošta Krejzy a Miloše Kramoliše, 26 který zaujímá v mozaice hotelových
staveb po druhé světové válce v Československu výjimečné postavení. Byl postaven
mezi Pražákovým palácem a uměleckoprůmyslovým muzeem na místě, které bylo
v průběhu třicátých let vícekrát námětem pro návrhy druhé budovy radnice a také
Nejvyššího soudu. Projekt hotelu vznikal od roku 1957, otevřen byl v červnu 1962
a představoval signál návratu k tradici funkcionalismu a k obnovení dialogu se současnými
tendencemi ve světovém vývoji v duchu tzv. bruselského stylu. Iniciativu
v navrhování a realizaci hotelů v Československu převzal od přelomu padesátých
a šedesátých let Státní projektový ústav obchodu se sídlem v Brně, řízený architektem
Jaromírem Sirotkem. Pod hlavičkou tohoto ústavu vznikla celá řada hotelů
v Čechách, na Moravě i na Slovensku, v nichž mohli uplatnit svůj talent architekti
nastupující generace jako Zdeněk Říhák, Ivo Matušík, Igor Svoboda, Jindřich Pulkrábek,
Alena Šrámková a další.
Deilmannovo rozdělení hotelových staveb vycházelo pochopitelně ještě
z „neufertovské“ 27 funkcionalistické typologie a většinu z uvedených staveb můžeme
zařadit pod pojem pozdního poválečného funkcionalismu. Ve stejné době se
však mezinárodní architektonická debata již začala vyvíjet jiným směrem. Od poloviny
padesátých let, poté co Le Corbusier postavil Maison Jaoul v Neuilly, se začaly
prosazovat nové koncepty – brutalismus, strukturalismus a později i japonský metabolismus
a s nimi i nové pojetí kontextualismu, které přinesla skupina Team 10 28 ,
a s ním i nové chápání urbanismu. Diskuze na toto téma se dostala z iniciativy Alison
a Petera Smithsonových, Jacopa Bakemy, Giancarlo di Carlo a dalších i na pořad posledního
jedenáctého kongresu CIAM v Kröller-Müller muzeu v holandském Otterlo
v roce 1959, na němž byla skupina CIAM rozpuštěna. 29
Určitou reflexi posunu v urbanistickém a architektonickém myšlení, k němuž
došlo na kongresu CIAM v Otterlo můžeme pozorovat i v naší architektuře. Pozvolná
liberalizace hospodářství od počátku šedesátých let, s ní související snaha o překonání
potíží, způsobených monotónní stavební produkcí a v neposlední řadě i určité
mírné otevření směrem k západní Evropě s většími možnostmi cestování, vyústila
v úsilí architektů o přiblížení a dialog se světovými trendy vývoje. Na druhé straně
také mezinárodní hotelové řetězce vycítily v druhé polovině šedesátých let příležitost
k expanzi do střední Evropy za železnou oponou v Československu, Maďarsku,
Polsku, NDR a dalších zemích. Se snahou o vybudování hotelů v metropolích těchto
zemí uváděly tyto korporace také vyšší architektonické a typologické standardy. Zároveň
vstup do historických center měst přinesl s sebou i intenzívní, i když obtížný
dialog s metropolitní administrativou a památkovou péčí v souvislosti s kontextem
genia loci a kulturou veřejného prostoru. Pražský hotel Intercontinental je jedním
z nejvýraznějších dokladů této tendence, provázející dobu vzniku, průběhu i odeznění
doby pražského jara 1968.
26 RIEDL, Dušan – SAMEK, Bohumil. Moderní architektura v Brně 1900–1965. Brno 1967.
27 Brněnští architekti II. Katalog výstavy. Brno 1967.
28 Ernst Neufert (1900–1986), autor knihy Bauentwurfslehre a profesor Vysoké školy technické
v Darmstadtu.
29 RISSELADA, Max – HEUVEL, Dirk van den (eds.). TEAM 10 – In Search of a Utopia of the Present –
1953–1981. Rotterdam 2005.
23
Change language