Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
nosti v podobě prvků interiérové výzdoby reprezentující konkrétní lokalitu, zemi či
kulturu, tato hranice ale nesměla přesáhnout jistou mez. 4
Zajímavé je, že v interním hotelovém magazínu v roce 1979 byl publikován
jakýsi souhrn norem a zvyklostí společnosti Intercontinental poskytnutých centrálou
IHC v New Yorku. V textu cíleném na zaměstnance hotelu a jejich osvětu bylo
zmíněno, že mnozí z nich nemají představu, co obnáší příslušnost k danému řetězci,
a proto byla v krátkém přehledu představena stručná historie i současné lokace
budov řetězce IHC v celosvětovém měřítku. Přehled zahrnoval nejen jednotlivé interní
oblasti provozu (stravování, řízení, komunikace), ale krátký odstavec byl věnován
i popisu „architektury a výtvarného pojednání“. Text zdůrazňuje snahu IHC, aby
„interiéry harmonovaly s příslušnou zemí a odrážely i kulturu hostitelského státu“,
a zmiňuje např. IHC Siam v Bangkoku, který je ovlivněn thajskou svatyní. Tyto proklamované
vstřícné kroky k národní kultuře ale samotný text v závěru relativizuje,
protože končí myšlenkou, že „někdy je ovšem nejpřitažlivější právě něco výrazně
netypického“, jako v případě hotelu Ivoire v Abidjanu, kde mají „první kluziště v tropické
Africe“. 5 V případě Prahy byla přitom zřejmá snaha o implementaci vlastních
představ, charakteristických „amerických“ prvků do interiérů, například inspirace
nautickou tematikou. 6
V roce 1968 proto autoři stavby popsali situaci pro dobový tisk diplomatickým
zdůvodněním: „ačkoliv společnost IHC má bohaté zkušenosti s výstavbou hotelů
a jejich provozem … které je třeba respektovat … forma architektonického vyjádření
Střešní terasa Beverly Hilton,
Los Angeles, USA (WHARTON, A. J.
Building the Cold War, s. 186, obr. 86).
4 WHARTON, Annabel Jane. Building the Cold War (pozn. 2), s. 132, 139. Více v kapitole Pavly Savické.
5 Hotelový informační magazín, revue 79, časopis hotelu INTER-CONTINENTAL Praha (archiv hotelu
Intercontinental).
6 Osobní konzultace, Ing. arch. O. Novotný, Z. Rothbauer, 2018–2019.
120
Change language