Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
IV.1
Tvorba digitálního modelu
Hana Hasníková, Kateřina Kulawiecová, Jiří Kunecký
– předchozí dvojstrana
Detail fasády (foto Roman Polášek,
2019).
Budova hotelu Intercontinental je výrazným reprezentantem architektury období
60. a 70. let 20. století, jehož kulturní hodnota by měla být zachována nejen v reálném
světě, kde ji, alespoň dokud se nestane kulturní památkou, budou ohrožovat
čistě praktické zájmy, ale také v tom virtuálním. Vznikající digitální model se proto
snaží zachytit kromě trojrozměrné geometrie hlavní nosné konstrukce také část dochované
umělecké výzdoby. Dynamika modelu spočívá v tom, že stejně jako prochází
proměnou skutečná předloha, bude možné v čase doplňovat i digitální verzi bez
toho, aby se některé z prvků rušily, naopak všechny stavy mohou existovat vedle
sebe. Účelem modelu je, kromě uchování památky ve virtuální podobě, shromáždění
a uchování relevantních informací o stavbě i hotelu samotném. Model je provázán
s externími databázemi informací o mechanických vlastnostech nebo památkové
hodnotě objektu, které budou v čase rozšiřovány o nová data podle toho, jak
pokročí výzkum. Koncept BIM (z anglického „Building Information Modeling“), který
je k tvorbě modelu využíván, umožňuje navíc export klasické výkresové dokumentace
při případné revitalizaci objektu. Digitální model může dále sloužit k propagaci
nebo popularizaci architektury pomocí „moderních“ přístupů, jakými jsou dnes již
běžná virtuální realita nebo 3D tisk.
Kapitola kromě konstrukčního řešení objektu, které je nutné při tvorbě digitální
verze nosné konstrukce pochopit, popisuje možnosti digitalizace umělecké výzdoby
a ukazuje příklady napojení dynamického modelu na externí databáze.
Posezení u vstupu do ball roomu, vlys
S. Libenský, J. Brychtová (foto Roman
Polášek, 2019).
203
Change language