Hotel Intercontinental v Praze: historie | urbanismus | architektura
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami. Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby). Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Hotel Intercontinental realizovaný ve stylové poloze jakési domácí obdoby tehdy populárního brutalistního stylu vznikal ve skutečnosti ve spolupráci tří různých architektonických kolektivů. Pod záštitou a vedením Karla Filsaka (ateliér Epsilon Projektového ústavu Výstavby hl. města Prahy) byly pro vytvoření interiérů stavby přizvány ještě dva další ateliéry, ateliér Beta z téhož ústavu pod vedením architekta Jana Šrámka a kolektiv architekta Františka Cubra, profesora na Škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Účast celé plejády výtvarných umělců velmi bohatá a neobvyklá i v porovnání s jinými „běžnými“ veřejnými stavbami.
Publikace je prezentována jako monografie, její záběr je ale mnohem širší. Převážná část textu je dílem autorského kolektivu z Národního památkového ústavu v Praze, zabývajícího se průzkumem této stavby již od roku 2014. Významná je také spolupráce se specialisty z několika dalších institucí (České vysoké učení technické v Praze, Vysoké učení technické v Brně, Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd) a s nezávislými historiky architektury. Tito autoři, kteří vesměs působí na několika českých vědeckých institucích, tak předkládají čtenářům různé úhly pohledu na téma hotelové architektury. Mezioborová spolupráce ale posunuje historicko-umělecký text i dále (průzkum konstrukce, materiálu betonů a převedení prvků stavby do 3-D modelace u konkrétní stavby).
Nepřehlédnutelnou součástí monografie, z níž výzkum čerpal, je rovněž svědectví žijících pamětníků, spoluautorů stavby z jednotlivých kolektivů, výtvarných umělců nebo jejich potomků či pamětníků z řad hotelových zaměstnanců.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Hotelová hala, současný stav
(foto Roman Polášek, 2018).
Dnes je podoba celé haly a rovněž popisované části prostoru, tj. odpočinkové
zóny, radikálně odlišná. Zmizely skleněné stěny, když v 90. letech došlo ke změně
dispozice, tj. posunutí jižní stěny směrem do náměstí a vytvoření nových showroomů
přístupných z haly. K dalším úpravám této části prostoru došlo po roce 2017
(odstranění krbu, vznik nového showroomu automobilky Rolls-Royce při JV fasádě).
Odpočinková zóna se zredukovala na několik solitérních křesel uprostřed minimalisticky
prázdného prostoru. Hala se dále zužuje do jakéhosi průchozího koridoru
vedoucího k severu, podél něj navazují více či méně uzavřené prostory. Další relaxační
zákoutí s posezením bylo situováno za stěnou z boku recepce, jehož prostor
byl opět vymezen dřevěnou podlahou (podlaha chodby byla z mramoru). Posezení
opět připomene zařízení interiérů ambasády ve Stockholmu (lamelová křesla, nízký
zaoblený stolek), doplněno je lampou P. Hlavy a na stěně rozměrnou tapiserií (autor
neurčen). Barevnost dvou původních nedochovaných tapiserií (protože identické
posezení bylo zopakováno v chodbě ještě jednou za koktejl barem), je možné určit
pouze na záběrech v dobové filmové komedii z roku 1977. 88 Tapiserie byla navržena
v národních barvách, tedy v červeno-modro-bílé kombinaci. Nebyla to zřejmě náhoda,
protože podobný „vlastenecký motiv“ lze nalézt i v prostorách velvyslanectví
v Dillí o něco dříve. 89 Za zmíněným druhým posezením, v podstatě situovaným naproti
vstupu z Pařížské třídy, následovalo schodiště do suterénu. Tam se původně
nacházely veřejnosti přístupné prostory salonu krásy a především vinárny (neboli
Lidové restaurace či mázhausu), ve zmíněném filmu indikované pomocí informačního
terče s vinným hroznem a nůžkami. 90 Nejvýznamnější prostor při východní straně
koridoru ale představoval koktejl bar, od koridoru oddělený pomocí mohutné, sochařsky
pojednané dřevěné stěny s navazujícím skleněným vstupem.
88 Film Zítra ráno vstanu a opařím se čajem, československý film z roku 1977.
89 Abstraktní rozměrný koberec podle návrhu Karla Koutského (uvedeno In ŠTĚCH, Adam. Zbyněk Hřivnáč
a interiérový design 60. a 70. let. Diplomová práce, FF Univerzita Karlova. Praha 2013, s. 61).
90 Film, 1977 (pozn. 88).
151
Change language